Jak už jsme na těchto stránkách psali, při práci s našimi slony se využívá různých cviků, které jsou důležitou součástí jejich denního režimu. V žádném případě se nejedná o nějakou cirkusovou drezúru. Toto cvičení jednak usnadňuje ošetřovatelům manipulaci při koupání nebo kontrole a péči o nehty a kůži, jednak funguje jako posilování vzájemného vztahu mezi člověkem a zvířetem a zároveň také rozvíjí přirozené schopnosti zvířat.
Zároveň je ovšem potřeba si uvědomit, že jsou to zvířata velká a nebezpečná, která mohou svým chovatelům způsobit vážná či dokonce smrtelná zranění. Na chov slonů se dnes nahlíží ze tří různých hledisek – chov v přímém kontaktu, chov v chráněném kontaktu a chov bezkontaktní.
V dnešní době se stále častěji přechází na chráněný kontakt, který je pro chovatele bezpečnější, protože mezi nimi a slonem je vždy bariéra. Na druhé straně má tato metoda i své nevýhody – pokud slon momentálně nechce spolupracovat, prostě odejde. Další nevýhodou je nemožnost přímého zásahu (přímého vstupu) v případě nutnosti (např. pomoc při porodu). Slon při tomto způsobu chovu musí svému ošetřovateli plně důvěřovat. Kromě slovních povelů se používají tzv. targety, což jsou tyče, které napomáhají zvířeti ke správnému pochopení povelu (kam položit nohu, kam se otočit apod.). Po správně provedeném cviku vždy následuje odměna, která funguje jako pozitivní motivace.
V případě přímého nebo-li plného kontaktu přichází ošetřovatel se zvířetem denně do přímého styku. Výhodou této metody je to, že lze snadněji pečovat o kůži, nohy a nehty, odebírat krev či provádět další veterinární vyšetření (například sonografické vyšetření před porodem). Zde je dorozumívacím prostředkem mezi slonem a ošetřovatelem kromě slovních povelů i tzv. ankus, česky háček. Ten slouží k upřesnění slovního povelu nebo k pobídnutí slona k aktivitě. Slon má na těle řadu citlivých bodů, kam stačí ankus přiložit a zvíře tak ví, co se po něm požaduje. Zároveň je však důležité, aby měl slon z ankusu respekt. Je potřeba si uvědomit, že je to jediná věc, která stojí mezi obrovským silným zvířetem a člověkem. Sloni, kteří patří mezi silně sociální zvířata, jsou zvyklí na autoritu, která stojí v čele skupiny. Vůdčí zvíře si samozřejmě musí své místo vydobýt a udržet. To se mnohdy neobejde bez potyček, při kterých může docházet i ke zraněním. V případě slonů je nutné, aby tou vůdčí autoritou byl člověk, proto je někdy zkrátka nutné slona ankusem „umravnit“. Nejedná se ovšem o žádné drastické zásahy, které by končily krvavými zraněními. Navíc člověk ani zdaleka nemůže vyvinout takovou sílu jako sloní máma, která svého potomka trestá kopnutím či plesknutím chobotem. K takové výchově samozřejmě dochází i mezi Johti a Rashmi.
Posledním typem je bezkontaktní chov – slon v tomto případě nemá s ošetřovateli žádný kontakt, nevytváří se žádný vzájemný vztah, zvíře se pouze převádí z vnitřních do venkovních prostor a zpět. V případě jakýchkoliv zdravotních problémů musí být uspáno, což vždy představuje poměrně velké riziko, teprve poté se může provést korekce nehtů či nějaký veterinární zásah. Tento způsob chovu nepraktikuje žádná zoo v České republice a pouze velmi omezený počet institucí na světě.
Jak je to se slony v Zoo Ostrava?
Samice Suseela a Vishesh jsou chovány v chráněném kontaktu, Johti a Rashmi v plném kontaktu. Se samicemi cvičí vždy nejméně dva ošetřovatelé a to ať už za pomoci ankusů (v přímém kontaktu) nebo targetů (v chráněném kontaktu). K vylepšení cvičení a také k zajištění větší bezpečnosti našich ošetřovatelů jsme také v samičí části pavilonu nedávno postavili novou cvičnou stěnu.