Zoologická zahrada Ostrava byla založena v roce 1951. V současné době chová na zhruba 100 ha více než 4000 zvířat. V minulých letech prošel areál zoo výraznou proměnou. Postupně zde vznikají nové pavilony, velké přírodní výběhy nebo průchozí expozice. Nechybí ani řada herních koutků pro děti, desítky odpočinkových míst či klidové zóny. Součástí zoo je také Botanický park s 6 km naučných stezek, které návštěvníky provedou unikátním botanickým prostředím s nespočtem vzácných rostlin. Pojďme se ohlédnout do minulosti a připomenout si historii Zoo Ostrava.
50. léta – počátky v Ostravě – Kunčičkách
Historie vzniku ostravské zoologické zahrady je úzce spjata s aktivitami horníků dolů Zárubek a Alexander při budování tzv. Hornického sadu v Ostravě - Kunčičkách. Sad začal vznikat v r. 1948 na šestihektarovém pozemku poblíž dolu Alexander. Formou brigádnické činnosti se na tom podílela i ostravská veřejnost včetně školní mládeže.
Vzniklý přírodní park sloužil k rekreaci. Jeho součástí bylo např. přírodní jeviště, taneční parket, dětské brouzdaliště i pískoviště. V areálu dokonce byly i dva tenisové kurty, hřiště na volejbal a basketbal.
Na podnět Bohumila Vítka bylo v roce 1949 rozhodnuto zřídit ve vznikajícím parku i tzv. zoo - zahradu. K prvním chovancům patřil jeden srnec, dvě srny a pět bažantů. K nim brzy přibyli pávi a po dokončení voliéry i další ptáci.
Oficiálním datem vzniku ostravské zoo se stal 26. říjen 1951, kdy byla schválena její první zřizovací listina.
V roce 1952 pracovalo v zoo 6 zaměstnanců. V roce 1953 byl Bohumil Vítek pověřen řízením nově vzniklé zoo.
Zoo se v době svého vzniku potýkala s těžkými problémy poválečného období, mimo jiné s katastrofálním nedostatkem stavebního materiálu. Stavební materiál často pocházel z demolic, zoo se obracela k podnikům ostravského kraje s prosbou o pomoc materiálem či výrobky. O skromných podmínkách svědčí i fakt, že správa zoo byla umístěna v místnosti 3x5 m přímo v objektu stájí.
Obdobné problémy jako s výstavbou řešila kunčická zoo i při chovu zvířat. Velké problémy byly mimo jiné při zajišťování krmiv. V zachovaných písemnostech se uvádí, že opakovaně chyběla krmiva jako slunečnice, proso, ptačí zob a další Při jejich zajišťování několikrát pomohla bratislavská zoo. Nedostatečné byly i možnosti kvalitního uskladnění krmiv. Uvádí se, že v roce 1955 to byla pouze malá lednička na uskladnění masa, jehož měsíční spotřeba v té době činila 600 kg.
Nejcennějším zvířetem kunčické zoo byl samec slona indického "Pepík", kterého zoo získala v roce 1956 ze Zoo Praha. "Pepík" byl do Československa dovezen jako osmiměsíční slůně jako dar vietnamské vlády. Slon, který zažil jak provizorní dřevěnou ubikaci v Kunčičkách i nový pavilon slona z roku 1962 v ostravské Stromovce, uhynul v roce 1964 následkem pádu do příkopu.
60. léta – stěhování a výstavba nové zoo ve Slezské Ostravě
Již při založení zoologické zahrady v Kunčičkách se hledala nová lokalita pro výstavbu nové zoo. Kromě areálu Velkého ostravského lesa, tedy Stromovky ve Slezské Ostravě, byl ve hře také Bělský les na jižním městě, Radvanice a Vřesina. Pro výběr lokality ve Stromovce hovořil např. členitý terén, rozmanitý lesní porost nebo dostatek povrchové vody. S výstavbou nové zoologické zahrady se začalo v roce 1956.
V únoru 1960 probíhalo stěhování zvířat z Kunčiček. Zvířata byla umístěna do provizorních dřevěných staveb a klecí převezených z Kunčiček, tedy do podmínek, které si dnes dovedeme jen těžko představit.
Zoologická zahrada byla pro veřejnost otevřena 1. 5. 1960 a nutno dodat, že v té době byla v podstatě jedním velkým staveništěm. S příchodem zimy byla teplomilná zvířata přestěhována do rychle dokončeného objektu vytápěného skladu v hospodářské části a zoo byla pro veřejnost až do dubna následujícího roku uzavřena.
Podobně jako tomu bylo předtím v Kunčičkách, i ve Stromovce byla značná část výstavby a dalších prací zpočátku prováděna svépomocí a brigádnickou činností občanů, školní mládeže a místních podniků. Bez jejich pomoci by nová zoologická zahrada v Ostravě mohla jen těžko vzniknout.
Výstavba pokračovala v roce 1963 velice pomalu, v rámci akce Z pracovali v zoo především horničtí důchodci a brigádníci bez odborné kvalifikace. Důchodci tvořili rovněž polovinu z 58 stálých zaměstnanců. Zoo neměla dostatek finančních prostředků na zaplacení pracovníků v produktivním věku.
Postupně byl dotvořen základní návštěvnický okruh, tak jak jej známe dnes a byla vybudována základní infrastruktura potřebná pro fungování zoo (zejména zookuchyně, centrální seník apod.). V této etapě také vznikla většina hlavních expozic a pavilonů, zejména expozice medvědů, pavilon opic, pavilon šelem a „starý“ pavilon slonů. S výjimkou expozice medvědů slouží v různě pozměněné podobě tyto pavilony dodnes.
V 60. letech se kolekce zvířat rozrostla o některé výrazné druhy. V zoo se tak objevil lední medvěd, sajgy tatarské, aligátoři severoameričtí, plameňáci nebo první lidoopi - šimpanzi “Lumba”, “Ňumba” a “Peggy”.
Transportem desetiletí byl dovoz slona afrického “Petra” z pražské zoo v roce 1965. Dle článku z tehdejšího tisku byl jeho příchod do zoologické zahrady v Ostravě důsledkem nevyhovujících prostor pro chov dospělého slona v pražské zoologické zahradě. Zoo Ostrava byla vybrána jako jediná, která tehdy splňovala alespoň minimální požadavky bezkontaktního chovu mohutného a agresivního sloního samce. I tento slon pobýval v ostravské zoo poměrně krátce, v roce 1968 náhle podlehl infarktu myokardu.
Z konce 60. let pocházejí transporty dalších zvířecích osobností, jež se nesmazatelně zapsaly do historie ostravské zoo. V roce 1967 byla dovezena samice slona indického “Soňa”, která v Ostravě žila až do roku 1991. O dva měsíce později pak sedmiletá samice hrocha obojživelného “Róza”. V červenci 1968 byl na hraničním přechodu Rozvadov převzat od pracovníků Zoo Köln roční sameček hrocha obojživelného “Honza”. Žil v ostravské zoo dlouhých 50 let, v prosinci roku 2018 uhynul.
70. léta – vstup do první ligy
Sedmdesátá léta byla v ostravské zoo obdobím intenzivní investiční výstavby. Podstatně se zlepšily služby návštěvníkům, zejména po otevření nového parkoviště a samoobslužné restaurace. V zázemí zoo byla vybudována multifunkční budova sloužící jako odchovna mláďat, krmných zvířat a zimoviště ptáků. Dokončen byl i objekt karantény a veterinární ošetřovny a byla zrekonstruována zookuchyně.
V roce 1975 byl pro veřejnost otevřen pavilon hrochů. Hroši se tak přestěhovali z prostor, který později sloužil pro chov tapírů a kapybar a v němž je nyní umístěna noční expozice.
Ze sedmdesátých let pochází také původní dětská zoo a expozice pro gibony na rybníku u dnešního výběhu slonů. Později sloužila pro chov lemurů.
V dolní části zahrady byly postaveny dva prostorné příkopové výběhy jako základ budoucí expozice afrických kopytníků. Tyto výběhy sloužily několik let pro chov lam, velbloudů, kulanů nebo poníků. Expozice afrických zvířat byla dostavěna až v osmdesátých letech stejně jako další rozestavěné stavby ze sedmdesátých let - pavilon vodních ptáků, malých šelem a výukové středisko.
70. léta jsou ve znamení chovatelské profilace zoo a výrazného zkvalitnění skladby chovaných zvířat. I za cenu dočasného poklesu počtu zvířat bylo započato s chovem skutečných chovatelských „špeků“. V ostravské zoo se tak poprvé objevili nosorožci tuponosí, jeleni milu, jeleni lyrorozí, zebry Grévyho, kočkodani Dianini, levharti mandžuští, kulani, tapíři čabrakoví, tygři sumaterští a další. Nutno dodat, že se však již nejednalo o jednotlivá, přestárlá či jinak chovatelský nevhodná zvířata, ale mnohdy o perspektivní chovné páry či skupiny. Protože se u řady nových druhů postupně dařilo i s jejich odchovy, lze toto období bez nadsázky označit za chovatelský zlatý věk ostravské zoo, ze kterého zoo těžila i v následující dekádě a který ji zařadil mezi nejlepší zařízení svého druhu v rámci tehdejšího Československa.
Rok 1972 byl rokem nejrozsáhlejšího dovozu zvířat z tehdejšího SSSR. Byl importován pár mláďat medvěda ledního “Fram” a “Vega”, trio losů a trio velbloudů dvouhrbých. Medvědice “Vega” se dožila úctyhodných 34 let, a když v roce 2006 uhynula, vedení ostravské zoo se vzhledem k prostorovým podmínkám výběhu medvědů rozhodlo chov ledních medvědů dále neobnovovat.
V roce 1974 dorazil do zoo další mimořádně cenný transport - nosorožci tuponosí “Natal” a “Dinah” pocházející z Jihoafrické republiky. Oba nosorožci byli již od počátku chováni v nevhodných podmínkách a i z tohoto důvodu se nikdy nerozmnožili. Samice “Dinah” uhynula v roce 2008, samec "Natal" byl před zahájením rekonstrukce pavilonu v roce 2010 převezen do zoo ve Dvoře Králové, kde žil až do roku 2017. Dožil se téměř 50 let. Odchodem “Natala” byl ukončen jejich chov v ostravské zoologické zahradě.
80. léta – počátek stagnace
Zatímco v první polovině dekády jsou postupně dokončovány či uváděny do provozu investice započaté ještě na konci let 70. (pavilon vodních ptáků, výukové středisko, pavilon afrických zvířat), ke konci 80. let již jakákoliv investiční výstavba zcela ustává.
V chovatelské oblasti se již neobjevuje tolik nových druhů jako v předchozí dekádě, přesto stojí za zmínku např. medvědi syrští, binturongové či orangutan. Sameček orangutana „Bimbo“ se stal jedním z nejpopulárnějších zvířat ostravské zoo osmdesátých a začátku devadesátých let. „Bimbo“ žil v Ostravě od r. 1981 do r. 1993, kdy byl na doporučení koordinátora přesunut do jiné zoologické zahrady.
Poprvé je v historii českých a slovenských zoologických zahrad odchováno např. mládě plameňáka kubánského, levharta cejlonského, bernešky havajské, rysa červeného nebo labutě trubače.
90. léta – doba útlumu ale i postupné stabilizace
Podobně jako tomu bylo ve všech ostatních českých zoo, také ostravská zoologická zahrada procházela v první polovině devadesátých let obdobím nestability a oprávněných obav o svou další budoucnost. Téměř zcela ustala jakákoliv investiční činnost a změny se dotkly i druhové skladby zvířat. Dochází k postupnému úbytku velkých druhů savců (ukončen byl např. chov velkých turů či slonů).
Situace se začíná stabilizovat ve druhé polovině 90. let, kdy se objevují i první menší investice – nové voliéry dravých ptáků (1997), nová expozice rysů a voliéry papoušků a handicapovaných ptáků (vše 1998), nových seníků se dočkali jeleni (1999).
Z nových druhů zmiňme rysy kanadské nebo siky vietnamské. Dochází k výraznému rozšíření chovu papoušků a vrubozobých ptáků. Důkazem navracející se stabilizace a pomalého vzestupu ostravské zoo bylo její přijetí do prestižní Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) v roce 1996.
Milénium – čas nového rozvoje
Stejně jako ve druhé polovině devadesátých let, pokračovala i v prvních letech nového tisíciletí výstavba expozic menšího rozsahu. V roce 2000 to byl nový výběh pro lvy a zimoviště plameňáků.
Za zlomovou událost, která udělala definitivní tečku za další stagnací ostravské zoo, lze považovat výstavbu a otevření nového a moderního pavilonu slonů (2004). O rok později byla ostravská zoo přijata do Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA).
Zejména díky finanční podpoře a přízni zřizovatele zoo statutárního města Ostrava byly postupně dokončeny a zpřístupněny nové expozice pro poníky a osly, voliéra pro supy bělohlavé, voliéry ptáků Tibetu a Číny, expozice jeřábů a pand červených.
V roce 2007 byly dokončeny a zpřístupněny botanické stezky, na něž navázala výstavba nových skleníků sloužících jako zázemí botanického oddělení. Ostravská zoo se tak začíná profilovat nejen jako zoologická, ale rovněž i botanická zahrada.
Vrcholem rozvoje první dekády nového milénia bylo dokončení a otevření (2010) nového expozičního komplexu pro medvědy a hulmany nazvaného Čitván a nové dětské zoo.
Tolik potřebných investic se dočkalo rovněž zázemí zoo. Byla provedena rozsáhlá plynofikace, postaveno několik čističek odpadních vod včetně kanalizace a také modernizováno chovatelské zázemí včetně zázemí pro ryby a plazy. Současně s výstavbou nových objektů došlo k demolici některých starých a zcela nevyhovujících staveb jakými byla např. letní restaurace, starý skleník nebo staré voliéry ptáků u hlavní cesty.
V chovatelské oblasti došlo na jedné straně k postupnému ukončení chovu některých velkých druhů savců (např. pumy, jaguáři, lední medvědi, nosorožci), současně však došlo k výraznému rozšíření druhové pestrosti o druhy v Ostravě dříve téměř nechované, jako jsou plazi, ryby, obojživelníci a bezobratlí. Mezi největší chovatelské novinky nového milénia lze vedle toho řadit lemury Sclaterovy, jeřáby sibiřské nebo pardály obláčkové.
2011-2019 - velká proměna
Za velké podpory statutárního města Ostrava prošla ostravská zoo výraznou proměnou. Byly vybudovány nové pavilony, velké přírodní výběhy nebo průchozí expozice.
V roce 2013 byla otevřena nová moderní restaurace Saola s celoročním provozem. Součástí restaurace je také učebna a venkovní soustava herních prvků s vodní tématikou.
V roce 2014 byl zahájen provoz nového safari. Na ploše okolo šesti hektarů se nacházejí rozsáhlé výběhy, kudy projíždí safari expres. Návštěvníci tak mohou pozorovat stáda různých druhů kopytníků zcela novým způsobem, mnohdy z bezprostřední blízkosti. Safari obývá bezmála 100 zástupců africké a asijské fauny. Jsou mezi nimi v zoo již chované druhy i druhy nové jako např. onageři, buvoli domácí nebo kozy šrouborohé.
Nejnáročnějším z dosud realizovaných projektů byla přestavba pavilonu vodních ptáků na Pavilon evoluce, který je určen pro šimpanze, kočkodany Dianiny a řadu dalších druhů zvířat. V Pavilonu evoluce mohou návštěvníci poodhalit evoluci na příkladu života v západní Africe. Moderní chovatelský komplex se stal domovem pro více než 200 zvířat. Jsou mezi nimi savci, ptáci, plazi, nozdratí, ryby, ale také zástupci bezobratlých živočichů.
V roce 2015 byl otevřen nový vstupní areál, který nahradil původní starý vstup a výrazně zvýšil komfort návštěvníků. Vedle pokladen, nové prodejny se suvenýry a toalet objekt zahrnuje také nové zázemí pro správu zoo.
V dolní části zoo byl odbahněn a rozšířen stávající rybník, a vznikla tak expozice Pevninské ostrovy, kde svůj nový domov našli vzácní živočichové, např. sikové vietnamští nebo jeřábi sibiřští. Na jednom z ostrůvků byla vytvořena průchozí expozice Ráj lemurů, která v letních měsících umožňuje návštěvníkům vstoupit přímo mezi lemury, a užít si tak pohled na ně z bezprostřední blízkosti.
Kromě toho však vznikla řada menších expozic, např. průchozí Voliéra Papua s pestrými zástupci papuánské ptačí fauny, Noční Tanganika, kde jsou k vidění africké druhy zvířat s noční aktivitou, voliéry pro orly, výběh pro želvy ostruhaté nebo expozice Tsavo pro mangusty a dikobrazy.
V září 2018 změnila ostravská zoo svůj název na Zoologická zahrada a botanický park Ostrava, p. o. Vedle chovu vzácných a ohrožených druhů zvířat se intenzivně věnuje i aktivitám spojenými s rostlinami. Botanický směr ostravské zoologické zahrady bezesporu předurčilo umístění v unikátní přírodní lokalitě Velkého ostravského lesa. Že se jedná o botanicky velmi cenné území, potvrdil i botanický výzkum, který zde probíhal v roce 2003. Při něm bylo zjištěno téměř 450 druhů planě rostoucích rostlin z 68 čeledí. Botanické expozice tvoří významnou součást programové nabídky. Vedle tří botanických stezek v celkové délce 6 km byl v průběhu let otevřen např. Rododendron park s jednou z největších kolekcí rododendronů a azalek v Evropě nebo expozice Zahradní umění Dálného východu s kolekcí bonsají a ornamentálních stromů.
Více peněž na ochranu přírody
Od 1. ledna 2016 podporuje každý návštěvník Zoo Ostrava záchranné projekty, do nichž je zoo zapojena, už pouhou její návštěvou. Od listopadu 2018 z každé vstupenky putuje na záchranu ohrožených druhů zvířat a rostlin přímo ve volné přírodě ne původní jedna, ale již dvě koruny!
Jak vyplývá z názvu tohoto systému podpory, ze vstupu každého návštěvníka Zoo Ostrava putují 2 Kč na speciální účet, který je čerpán výhradně na podporu projektů věnujících se záchraně a ochraně ohrožených druhů zvířat a rostlin ve volné přírodě. S ohledem na průměrnou roční návštěvnost zoologické zahrady se výše této finanční podpory pohybuje okolo 1 milionu Kč ročně. Díky tomu může Zoo Ostrava pomáhat ochranářským projektům realizovaným přímo v místě výskytu ohrožených druhů zvířat i rostlin (tzv. in situ), a to jak v České republice, tak jinde ve světě. Primárně jsou podporovány projekty na záchranu, popřípadě repatriaci zvířat, která Zoo Ostrava sama chová, a projekty v místech a zemích, se kterými Zoo Ostrava dlouhodobě spolupracuje.
Zoo Ostrava se tak řadí mezi nejmodernější zoologické zahrady světa, které se aktivně snaží nejen o přežití ohrožených druhů zvířat v rámci mezinárodních záchranných chovů v lidské péči, ale pomáhají i zvířatům a lidem přímo v jejich domovině.
Více o jednotlivých projektech najdete zde.
Ředitelé Zoo Ostrava
- od založení do 1965 - Bohumil Vítek
- od 1965 do 1981 - Jaroslav Zdražil
- od 1981 do 1988 - Břetislav Blažek
- od 1988 do 1990 - Stanislav Rudek
- od 1990 do 1993 - Radúz Kublín
- od 1994 do 2004 - Josef Stehlík
- od 2004 do 2020 - Petr Čolas