Problematika chovu rysa karpatského v Zoo Ostrava
Historie chovu rysa ostrovida v Zoo Ostrava sahá až do poloviny 60. let minulého století. Až do poloviny 80. let se pak Zoo Ostrava podílela na projektu návratu rysa do české přírody, odkud byl rys vystřílen už na konci 19. století, i na další místa v Evropě. Projekt spočíval v tom, že na Slovensku, kde divocí rysi přežívali, se legálně odchytávala mladá zvířata a ta se převážela ke karanténě do ostravské zoo. Rysi byli poté vypouštěni na Šumavě, dále pak v Německu, Rakousku, ve Slovinsku, v Itálii. Tento repatriační projekt byl tehdy velmi úspěšný a i díky němu se rysi opět rozšířili na mnoho míst Evropy.
Rys ostrovid, respektive jeho karpatský poddruh, je historicky jedním z vlajkových druhů Zoo Ostrava, především díky blízkosti výskytu této šelmy v rámci našeho regionu. Zoo Ostrava se jeho chovu věnuje od roku 2006, kdy se připojila do mezinárodního chovného programu pro tento druh pod záštitou Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií. Hned první dvě ze čtyř mláďat narozených v Zoo Ostrava v roce 2008 se podařilo vypustit do volné přírody na Slovensku díky zcela jedinečné a dnes již neopakovatelné spolupráci, o níž vznikl neméně unikátní dokument „Návrat rysov“. Vypuštění třetího mladého rysa do volné přírody se podařilo zopakovat ještě i v roce 2011.
Celkem se v Zoo Ostrava podařilo úspěšně odchovat 20 rysů karpatských, z nichž 3 byli vypuštěni do volné přírody (viz výše), 11 zamířilo do 9 různých zoologických zahrad v rámci Evropy - od Slovenska, Rakouska, Německa a Maďarska až po Itálii, Švýcarsko, Ukrajinu a Anglii. Ve svých nových domovech se tato zvířata v mnoha případech (např. Zoo Kyjev, Zoo Straubing) i úspěšně rozmnožila, předala své geny další generaci a zajistila tak přežití svého druhu i pro budoucnost. Šest rysů pak bylo nutné utratit z důvodu udržení genetického zdraví a životaschopnosti populace chované v lidské péči v evropských zoologických zahradách.
Od roku 2018 Zoo Ostrava spolupracuje s organizací Hnutí DUHA a Mendelovou univerzitou v Brně na ochraně volně žijících rysů na moravsko-slovenském pomezí. Zakoupením GPS obojku k telemetrickému sledování Zoo Ostrava podpořila práci terénních výzkumníků, kteří tak mohou získat unikátní poznatky o prostorové aktivitě a habitatových preferencích rysa. GPS obojek navíc výrazně zvyšuje šance divokého rysa na přežití, protože pomůže terénním pracovníkům zvíře dohledat v případě, že by například došlo k jeho zranění, a také může odradit případného pytláka, a zachránit tak šelmu před zastřelením.
Spolupráce na ochraně rysa karpatského, ať už v rámci mezinárodního chovného programu nebo ve volné přírodě, tak nadále zůstává jednou z priorit Zoo Ostrava.
Pro chov rysů karpatských je v zoologických zahradách zřízen mezinárodní chovatelský program, jehož cílem je zajistit zdravou populací tohoto druhu v evropských zoologických zahradách. Řídí jej koordinátor spolu s týmem odborníků z vybraných zoo, který vede plemennou knihu a rozhoduje o přesunech zvířat k nejvhodnějšímu samci/samici. Díky tomu se významně zvyšuje šance udržet zvířata chovaná v lidské péči dlouhodobě v dobré kondici. Je rovněž nutné, aby byla celá populace zdravá, a zejména aby nebyla stará nebo aby v ní nepřevažovali jedinci, kteří už se množit nemohou. Pokud jsou navíc geny zvířete v dané populaci hojně zastoupeny, jeho další zapojení do chovu je nežádoucí. Někdy je pak bohužel nutné přistoupit k regulaci populace.
Téma regulace populací v zoologických zahradách může vyvolávat řadu dotazů, obav a emocí. Při záchraně druhů v rámci mezinárodních programů je však občas nutné nějaké zvíře utratit. Jinak by se mohlo stát, že za pár let, v případě zvířat s delším generačním intervalem za pár desítek let, by lidé v zoo už žádné zvíře neviděli.
Proč v některých případech přistupujeme i k regulaci populace rysů karpatských?
Geny našeho současného páru rysů karpatských jsou v chovném programu zastoupeny velmi dobře, tudíž v tuto chvíli není pro jejich potomky možné umístění v jiných zoologických zahradách. Tato situace se však průběžně mění a bude měnit i dál do budoucna. Příští rok či za několik let mohou být geny našeho současného páru pro záchranný program velmi důležité. Zvířata byla na základě domluvy s koordinátorem chovu humánně utracena. Tato situace je známá i u jiných skupin zvířat, která se dobře množí. Při zvýšené úspěšnosti chovu je někdy utracení nutné. Stejný princip je uplatňován i na farmách, v oborách, nebo dokonce v některých velkých zahraničních národních parcích. K tomuto rozhodnutí vždy přistupujeme až k jako poslední možnosti. Nejdůležitějším faktorem je, aby byla zvířata fyzicky a psychicky zdravá, a aby se jim za jejich života žilo dobře, ať už je tento život dlouhý, nebo krátký.
Proč není samici podávána antikoncepce?
Zastáváme názor, že chov jakéhokoliv zvířete v lidské péči neznamená jen poskytnout mu prostor a potravu, ale umožnit mu také projevovat své instinkty a přirozené chování, mezi něž patří i rozmnožování a péče o potomstvo. Právě rodičovská péče významně obohacuje život zvířat. Antikoncepční přípravky mají navíc řadu nežádoucích vedlejších účinků nejen na fyziologii, ale i na psychiku a sociální chování zvířat. U druhů se složitými sociálními strukturami se tyto problémy zpravidla ještě násobí a ovlivňují nejzákladnější fungování a často i existenci celé chované skupiny zvířat. Ostatně antikoncepční přípravky mohou mít řadu vedlejších nežádoucích účinků i na zdraví a psychiku lidí (od nepravidelnosti cyklu, nauzey se zvracením, bolestí hlavy a napětí v prsou až po hlubokou žilní trombózu, infarkt myokardu a maligní nádory), na životní prostředí (kontaminace vod a půdy), natož pak na zdraví a psychiku exotických zvířat, pro které není vhodná antikoncepce dostupná. Používá se proto antikoncepce lidská či od nepříbuzných a fyziologicky zcela odlišných druhů. Domnívat se, že lze antikoncepční metody úspěšně a bez následků pro budoucnost aplikovat na všechna zvířata, je v praxi zcela nereálné. Praktické zkušenosti ukazují, že po vysazení antikoncepce je u samic zvířat často obtížné zahájit (obnovit) normální reprodukční proces. Pokud je ovšem divoká populace ve volné přírodě ohrožena prudkým poklesem početnosti, a to se děje a bude dít bohužel čím dál častěji, nebo dokonce populace zanikne, je záchrana druhu závislá na zdravé populaci v lidské péči. Proto je žádoucí zvířata v zoologických zahradách udržovat v přirozené pohlavní aktivitě, tj. nechat je rozmnožovat. Takový program je odborně sledován a často podléhá zásadám stanoveným na mezinárodní úrovni.
Pokud je rysů karpatských v evropských zoologických zahradách dostatek, proč se nezaměříme na chov jiného ohroženějšího druhu?
Kdyby toto udělala většina zoologických zahrad, rysi by za pár let z chovů úplně vymizeli nebo by došlo ke stagnaci populace. K tomu již došlo u celé řady druhů zvířat např. u kriticky ohrožených tygrů sumaterských, kdy početnost populace v lidské péči dramaticky klesla. Zoo nemohou rušit chovy dle momentální nabídky a poptávky. Je velmi důležité udržet populaci chovaných zvířat co nejvíce geneticky variabilní. To je jeden z hlavních úkolů moderních zoologických zahrad, které takto po celém světě pomáhají chránit populace ohrožených druhů zvířat.
Proč nelze zvířata vypustit do volné přírody?
Jedním z klíčových cílů záchranných chovů je, aby se jedinci odchovaní v lidské péči mohli vypouštět zpět do přírody, a to buď do míst, kde byl daný druh vyhuben, anebo aby posílili stávající populace. To dělají všechny renomované zoologické zahrady včetně naší. Avšak takovéto vypouštění nemůže být bezmyšlenkovité a musí se řídit řadou logických a mezinárodně vyžadovaných pravidel. Aby mohli být rysi odchovaní v lidské péči vypuštěni do volné přírody, musí pro to fungovat záchranný program, který však v tuto chvíli neexistuje. Bez něj nelze repatriaci provádět. Záchranné programy se navíc řídí přísnými pravidly IUCN SSC (Mezinárodní svaz na ochranu přírody, Komise pro druhovou ochranu), mezi nimiž se mimo jiné uvádí, že musí vymizet důvod úbytku populace, obzvláště je-li důvod antropogenní (způsobený člověkem). Pokud se u nás ročně upytlačí 10-20 % rysů, není ani teoreticky možné populaci posilovat repatriací ze zoo. Jen by se tím posílilo pytláctví. Jakmile však hrozba pro divoké populace pomine a v odborných kruzích bude rozhodnuto, že je potřeba rysy ze zoo do volné přírody začít vysazovat, budeme díky našemu dosavadnímu způsobu chovu zdravé a životaschopné populace tohoto druhu připraveni tak činit. Více o této problematice najdete zde. Takto byl například navrácen zpět do evropské přírody orlosup bradatý. Malou část a ukázku z nepřeberného množství reintrodukčních programů najdete např. zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Species_reintroduction. O významné a nenahraditelné roli zoologických zahrad při reintrodukcích řady druhů zvířat si můžete přečíst např. zde: http://www.iberlinx.com/eng/index.php?option=com_content&view=article&id=61:the-role-of-zoos-in-the-reintroduction-of-animals-myth-or-reality&catid=6:artigo&Itemid=9 https://www.aza.org/reintroduction-programs , https://www.eaza.net/conservation/ či ve velmi přehledné a zjednodušené formě např. zde: https://medium.com/taronga-conservation-society-australia/10-endangered-species-saved-from-extinction-by-zoos-682c454d0125.
Proč nelze rysy umístit u soukromých chovatelů?
V rámci chovu zvířat spolupracujeme přednostně s renomovanými zoologickými institucemi, které jsou členy Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO), Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) a Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA), ale také s privátními chovateli. Každá spolupráce však má svá pravidla a omezení. Odchované jedince těch druhů, které jsou řízeny EEP (Evropský ex situ program), předáváme v souladu s doporučením koordinátora nejvhodnější instituci, která na programu participuje, a to pochopitelně bezplatně. Obecně v chovu těch druhů zvířat, které nejsou řízeny v EEP, spolupracujeme opět přednostně s institucemi UCSZOO, EAZA a WAZA a pochopitelně opět bezplatně. Finanční stránka chovu zvířat je naprosto druhořadá a chov není nikterak motivován příjmem z prodeje zvířat.
Chov je motivován:
- potřebou záchrany daného druhu alespoň ex situ (avšak renomované zoologické instituce včetně Zoo Ostrava se podílejí i na ochraně in situ, pokud je to možné)
- potřebou udržet daný druh v chovech z důvodu jeho brzkého či potenciálního ohrožení
- potřebou udržet daný druh v chovech z důvodu získávání a udržení chovatelských zkušeností a dovedností aplikovatelných na danou širší skupinu zvířat
- potřebou udržet daný druh v chovech z důvodů vědeckých
- potřebou udržet daný druh v chovech z důvodů edukativních
Pokud jsou chovy natolik úspěšné, že již je umístění odchovaných jedinců v institucích UCSZOO, EAZA a WAZA problematické, můžeme nabídnout odchovaná mláďata do privátních chovů, pokud jsou splněny následující podmínky:
1. zvíře není řízeno v EEP (obecná podmínka pro člena EAZA)
2. privátní chovatel není překupník (obecná podmínka pro člena EAZA a WAZA)
3. motivace privátního chovatele není primárně či pouze finanční (vnitřní podmínka Zoo Ostrava)
4. privátní chovatel je obecně známý a renomovaný (vnitřní podmínka Zoo Ostrava)
5. privátní chovatel je morálně na takové úrovni, že je schopen a ochoten dále spolupracovat ve prospěch chovaného druhu (vnitřní podmínka Zoo Ostrava)
6. zvíře při případném úniku nemůže způsobit ekologickou zátěž (vnitřní podmínka Zoo Ostrava)
7. zvíře při případném úniku nemůže způsobit hospodářské škody (vnitřní podmínka Zoo Ostrava)
8. zvíře není nebezpečné lidem (vnitřní podmínka Zoo Ostrava)
Spolupracujeme s celou řadou renomovaných českých i zahraničních privátních chovatelů, v některých případech je dokonce můžeme upřednostnit (pokud například na chovu onoho druhu spolupracuje pouze Zoo a BP Ostrava, případně další, ale omezené množství zoologických institucí a onen chovatel, či chovatelé) nebo v případě, že je privátní chovatel členem EEP.
Každé rozhodnutí o usmrcení zvířete samozřejmě není snadné a přistupujeme k němu až po velmi důkladném zvážení všech možností, analýzách celkového stavu populace a s podporou Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) i dalších odborníků z evropských zoo. Jsme však pevně přesvědčeni o tom, že jen díky možnosti regulovat populaci jsme schopni vytvářet a udržovat zdravou a životaschopnou populaci rysů v naší péči do té doby, než lidé změní své smýšlení a vztah k divoké přírodě a opět se naučí s těmito šelmami žít. Teprve pak se rysi budou moci do volné přírody začít vracet, a to v plné síle. Ostatně to je jedno z hlavních poslání moderních zoologických zahrad.
Soubory ke stažení
27.4.2020Otevíráme v úterý 28. 4.!
24.4.2020V pondělí 27. 4. ještě otevřít nestihneme
21.4.2020Zoologické zahrady žádají vládu o změnu termínu otevření svých venkovních areálů
17.4.2020Malý klaun ze Zoo Ostrava bodoval v Bílém slonovi
9.4.2020Pomoc zoo