Cheirónův kořen
Léto je v plném proudu a návštěvníci Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava si mohou povšimnout zvýšené aktivity včel, čmeláků a jiného létajícího hmyzu kolem rostlin posetých žlutými květy. Důvod je prostý – je to bohatý zdroj pylu a hmyz se o něj doslova pere.
Mnozí jistě poznají v těchto rostlinách zástupce léčivek – třezalky, kterým se v některých zemích přezdívá kvítí svatého Jana. To proto, že začínají rozkvétat kolem 24. června, tedy na sv. Jana. Tuto bylinku zná lidstvo již velmi dlouho. V období antiky byla třezalka nazývána Cheirónův kořen podle moudrého kentaura ovládajícího taje léčitelství. Vědecký název třezalky – Hypericum – pochází z řečtiny a znamená doslova „nad obrazem“. Svazeček třezalky se věšel nad domácí oltář k zapuzení zlých duchů. Používá se v lidovém léčitelství od nepaměti. Třezalka byla považována za kouzelnou bylinu, která našla často uplatnění v magii. Její použití bylo široké. Počínaje ochranou před bouří, bleskem i ohněm až po zklidnění náměsíčných. Z toho pochází i jeden z názvů – Fuga daemonum (let démonů) neboli ochránce před démony.
Z pohledu botanického mají rostliny třezalkovité okolo devíti rodů s 400 druhy. U nás jsou zastoupeny jedním rodem s méně než 10 druhy. Rozšířeny jsou po celé Evropě, Africe, v Severní i Jižní Americe a v Asii až po střední Sibiř. Dobře snáší sucho a často se s nimi setkáme na slunných místech od nížin do hor. Vytváří rozsáhlé porosty na suchých prosluněných stráních, na mezích, pastvinách, podél cest, na pasekách a ve světlých lesích. Rostou jako byliny, opadavé i stálezelené keře a v Africe dokonce i jako desetimetrové stromy. Kvetou od května do září. Květenství bývá bohaté. Plodem je tobolka.
V areálu ostravské zoo roste několik druhů – třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), třezalka tříkvětá (Hypericum kalmianum), třezalka kalíškatá (Hypericum calycinum) či třezalka Moserova (Hypericum x moserianum).