Expozici obývají dva zástupci jihoamerické stepní fauny - vikuňa a nandu pampový.
Vikuňa (Vicugna vicugna) je jedním ze dvou divokých druhů lam žijících v jihoamerické přírodě. Tato nejmenší z lam s ohledem na výšku v kohoutku 70 - 120 cm, je také nejmenším zástupcem rodiny velbloudovitých. Občas se jím přezdívá „bezhrbí velbloudi“. Obývá svahy And v Peru, severním Chile, západní Bolívie a severozápadní Argentině ve výšce 3 000 až 5 000 m n. m. Vysokohorským podmínkám je skvěle přizpůsobena. Díky mozolům na spodní straně prstů se bezpečně pohybuje na úzkých stezkách a skalních římsách, v krvi váže mnoho kyslíku. Spokojí se také s chudou horskou vegetací, spásá horské byliny, traviny a některé sukulenty. Před chladem ji chrání hustá, avšak velmi jemná zlatohnědá srst. Pro ni ji Inkové co 4 roky nahnali do kamenných ohrad, ostříhali je a znovu vypustili do přírody.
S příchodem Evropanů začal nadměrný lov pro srst i maso a vikuním přibyla i konkurence ze strany domácích zvířat, což vedlo k prudkému poklesu populace z několika milionů až na pouhých 6000 jedinců v polovině minulého století. Dnes se díky zavedení ochranářských opatření počet dospělých jedinců odhaduje na 350 000, a v rámci Červeného seznamu byla vikuňa přeřazena z kategorie zranitelný (Vulnerable) do kategorie málo dotčený druh (Least Concern). * Díky tomuto pozitivnímu vývoji byla odborníky v roce 2021 zařazena na tzv. Zelený seznam (Green List), respektive byl zveřejněn její Zelený status (IUCN SSC Green Status) **. V případě vikuně je populace aktuálně obnovena ze 67 %, což odpovídá kategorii středně oslaben/zredukován (Moderately Depleted, MD) a je středně závislý na ochraně. Populace je však nadále ohrožována změnami přirozeného prostředí, pytláky a chovem dobytka a bez ochranářských opatření by se znovu dostala mezi ohrožené druhy.
Vikuně žijí v rodinných skupinách tvořených samcem a 5–10 samicemi s mláďaty. Mládě přichází na po 330-350 dnech březosti. Mládě krátce po porodu následuje matku. Dospívající mláďata samec vyžene ze stáda, mladí samci se pak sdružují do mládeneckých skupin. Samec své stádo i teritorium hájí před narušiteli kopáním a pliváním. Teritorium si lamy označují hromadami trusu. Dožívají se 25 let.
Nandu pampový (Rhea americana), velký nelétavý pták, žije na pampách, pastvinách a travnatých mokřadech východní část Jižní Ameriky. V Německu došlo k útěku a následovnému množení několika jedinců z farmy. Dnešní německá populace čítá odhadem 600 jedinců a je považována za invazivní druh. Nandu je menší než pštros dvouprstý. Dospělý jedinec váží kolem 20 až 40 kg. Má 3 prsty. Poměrně dobře vyvinutá křídla mu pomáhají udržovat rovnováhu při rychlém běhu a kličkování. Samec má černý krk a je tmavší než samice. Mimo období rozmnožování žije v hejnech, většinou se chová poklidně, jen občas dochází k potyčkám mezi samci. Před obdobím rozmnožování se hejno rozejde. Samec se páří s několika samicemi, všechny pak snáší asi 600 g vejce jediného hnízda. Na vejcích v hnízdě, které má podobu mělkého důlku v hlíně, po dobu asi čtyřiceti dní sedí výhradně samec. Všechna mláďata (v jednom hnízdě) se líhnou v rozmezí 36 hodin. Po vylíhnutí kuřat rodinka z bezpečnostních důvodů hnízdo opouští a nevylíhnutá vejce jsou ponechána svému osudu. Péči o potomstvo pak ale zastává výhradně samec, který se o vylíhlá mláďata stará zhruba půl roku. Mláďata ale pouze vodí a střeží, zatímco potravu si od prvních dní obstarávají sama. Pruhované peří poskytuje mláďatům maskování ve vysoké trávě. Kuřata po prvním roce dosahují velikosti dospělého jedince a v následujícím roce dospívají pohlavně.
Dospělí jedinci se živí listy, semeny, plody, hmyzem a drobnými obratlovci, mláďata jsou nekrmivá a požírají hlavně hmyz.
V Červeném seznamu je řazen v kategorii blízko ohrožení. Největším rizikem je pro něj zejména lov pro maso, jemnou kůži a peří a přeměna přirozeného prostředí pro potřeby zemědělství. Nandu jsou také chováni na maso.
nandu pampový se v Zoo Ostrava pravidelně rozmnožuje.
Stromy v expozici jsou oblíbeným „nocležištěm“ asijského páva korunkatého (Pavo cristatus). Tento pták se v zoo pohybuje zcela volně a vedle přírodně zbarvené formy lze potkat rovněž pávy zcela bílé. Dlouhý typický ocas mají páví kohouti pouze během toku (na jaře a v létě) a po zbytek roku připomínají více samice. Přestože pávi pocházejí z teplejších oblastí, bez problémů snášejí naši zimu.
