Letní expozice želv
Želvy jsou starobylou skupinu živočichů s ojedinělou tělesnou stavbou obývající naši planetu bezmála čtvrt miliardy let. Byly svědky vzestupu i pádu dinosaurů, viděly vzlétnout první ptáky a přihlížely vzniku člověka. Za posledních 30-40 let však klesly počty mnoha druhů natolik, že jim hrozí úplné vyhubení!
V mnoha oblastech světa jsou jejich vejce i maso důležitou tradiční potravou obyvatelstva, jejich krunýře jsou využívány jako surovina pro další zpracování, široké uplatnění mají želvy i při výrobě orientálních léčiv. Místa výskytu želv jsou činností člověka poškozována, znečišťována, fragmentována či úplně zlikvidována a zastavěna. Mořské želvy hynou v bludných rybářských sítích, jejich rozmnožovací pláže zabírají lidé a hynou v důsledku zvyšujícího množství plastového odpadu v mořích – fatální jsou pro ně plastové sáčky, které jim připomínají jejich potravu – medúzy.
V této expozici můžete vidět několik druhů suchozemských želv. V přírodě přečkávají chladné období, kdy je i nedostatek potravy, v jakémsi zimním klidu. Podobně tak necháváme „zazimovat“ i naše želvy. Aktivní začínají být na jaře a samozřejmě pak v teplejším období roku.
Želva čtyřprstá byla vůbec první chovanou želvou v Zoo Ostrava. Jedinec neurčeného pohlaví byl přivezen v září 1975.
Jediným původním druhem želvy vyskytujícím se i na našem území je želva bahenní. V současnosti se v České republice pravděpodobně původní populace již nevyskytují. Zaznamenané výskyty jsou zřejmě jedinci uniklí z chovů či jedinci vysazení.
Želva vroubená je největší suchozemskou želvou Evropy a v Zoo Ostrava se již i úspěšně rozmnožila. Vyskytuje se původně jen v Řecku a Albánii. Obývá středomořské křovinaté trnité porosty, pobřežní duny i olivovníkové háje. Zadní okrajové (marginální) štítky krunýře jsou vyhnuty směrem nahoru. Jejich charakteristický tvar se objevuje až u dospělých jedinců. Zbarvení mladších zvířat je světlé, dospělí jedinci bývají tmaví. Páření následuje ihned po probuzení ze zimního spánku. V květnu až červnu klade samice do zemního důlku 3–11 vajec. Samice mohou mít jednu, ale také až tři snůšky za rok! První dva týdny po vylíhnutí zůstávají mláďata ukryta pod zemí, kde nepřijímají běžnou potravu, ale přesto rostou – žijí ze žloutkového váčku.
