Tsavo
Expozice je momentálně v úpravě.
Tuto expozici obývají drobné promykovité šelmy mangusty trpasličí a zástupce hlodavců dikobrazi jihoafričtí. Nachází se pod výběhem afrických kopytníků v blízkosti zastávky safari expresu. Chovatelsko-expoziční zařízení otevřené v roce 2019 bylo nazváno po Národním parku Tsavo v Keni, kde se oba druhy vyskytují a který byl rovněž předlohou pro jeho vybudování.
Mangusta trpasličí je nejmenším zástupcem čeledi promykovitých. Obývá travnaté stepi i suché písčité či skalnaté štěrkové plochy západní Afriky od Etiopie přes Botswanu až po Angolu. Je aktivní přes den. Žije společensky v rodinných skupinách o 20–30 členech vedených dominantní samicí. Mláďata mívá většinou jen dominantní pár, pečují o ně ale všichni členové skupiny. Mangusty se ukrývají, spí a rodí mláďata ve skalních či zemních dutinách, opuštěných termitištích nebo si vyhrabávají vlastní nory. V přírodě kooperují se dvěma malými druhy zoborožců. Zoborožci chytají sarančata a jiný hmyz, který mangusty vyplašily a ty díky zoborožcům vědí dříve o nebezpečí, které zoborožci vidí z výšky.
Dikobraz jihoafrický
Spolu s dikobrazem obecným je největším hlodavcem Afriky. Obývá savany a travnaté plochy v jižní Africe. Tělo má pokryté přeměněnými chlupy – bodlinami. Ty jsou uchyceny v kůži velmi volně. V případě ohrožení se dikobraz naježí a začne bodlinami výhružně chřestit. Pokud to nepřítele nezažene, pokusí se ho nabodnout. Občas dochází k uvolnění bodlin, výjimečně i k „vystřelení“, a to prudkým stažením svaloviny kolem bodliny. Je aktivní převážně v noci, přes den odpočívá v doupatech pod kameny nebo v norách po hrabáčích. Špatně vidí, má však velmi dobrý sluch a čich. Mláďata mají hned po narození otevřené oči, vyvinuté zuby a měkké bodliny, které do 10. dne ztvrdnou.
