La Pampa
Voliéra La Pampa je průchozí, takže do ní můžete vstoupit a užít si přítomnost jejich obyvatel z bezprostřední blízkosti. Dominantou voliéry je skupina kondorů havranovitých, ale k vidění jsou zde i další jihoameričtí ptáci a jeden zástupce savců – morče divoké.
Voliéra dostala jméno podle provincie La Pampa v centrální Argentině, kde se setkávají tři oblasti s odlišným podnebím i vegetací: Pampy (oblast s kvalitní černozemní půdou), Espinal (suché trnité lesy a savany) a Monte (vyprahlá polopoušť s trnitými keři). Vydatnost srážek se rychle snižuje od východu na západ a ze severu na jih. Také teploty se v různých částech provincie velmi různí a v nejteplejších a nejchladnějších měsících jsou veliké teplotní rozdíly (od -17 do + 45°C).
Kondor havranovitý (Coragyps atratus) se vyskytuje od středu USA po střed Chile a Argentinu v otevřené krajině či řídkých lesích. Potravu hledá pomocí zraku nebo se nechá vést ostatními mrchožrouty, kteří mají lepší čich (např. kondorem krocanovitým), ale také sám aktivně loví. Nejčastěji hmyz, drobné obratlovce a pojídá dokonce i plody rostlin a často ptačí a želví vejce. Hoduje i na odpadu z lidských sídlišť. Samice snáší 2 vejce, která se inkubují 38-45 dní. Jako jediný ze sedmi žijících druhů kondorů má neopeřené části na hlavě a krku tmavě zbarvené.
Ibis šedokřídlý (Theristicus melanopis) obývá otevřené krajiny, jako jsou louky, pastviny a pole, ale také bažinatá údolí a pahorkovitá vřesoviště podél jezerních a říčních okrajů. Vyskytuje se v jižní Argentině, jižním a středním Chile a západním Peru. Jižní populace z Chile a Argentiny během zimního období migrují do pamp v severní Argentině, populace v Peru je stálá. Nejčastěji tvoří hejna čítající 3-12 ptáků, ale hnízdí v koloniích o 10-50 párech. Ke stavbě hnízda páry používají suché větve, trávu a rákosí. Živí se hmyzem, červy, žábami a hlodavci.
Ostralka žlutozobá (Anas georgica spinicauda)žŽije v mokřadech od horských jezer po nížinné řeky a jezera i v pobřežních vodách. Jsou popsány tři poddruhy. U nás chovaný poddruh je nejrozšířenější (vyskytuje se v jižní Kolumbii, Peru, Brazílii, Bolívii, Chile, Argentině, Paraguayi, Uruguayi a na Falklandských ostrovech), další obývá pouze Jižní Georgii a třetí, který se vyskytoval ve střední Kolumbii, se považuje za vyhubený od 50. let 20. století.
Morče divoké (Cavia aperea) obývá jihoamerické pampy. K úkrytu využívá podzemní nory nebo křoviny. Na rozdíl od morčete domácího má nenápadné zbarvení, srst je hnědošedá až hnědočerná, tělo není tak zavalité. Žije v koloniích čítající 5-10 jedinců. Samička rodí po 62denní březosti 1-5 (obvykle 2-3) mláďat. Ta jsou osrstěná, vidí a několik hodin po porodu již čile běhají. Díky poměrně velkému areálu rozšíření a výskytu v nadmořské výšce od 400 do 3000 m n. m. zatím nepatří k ohroženým druhům.
