Voliéry pro sovy
Komplex pěti voliér vznikl na Cestě vody. Jejich obyvateli jsou vybrané druhy našich sov. Ve všech případech se jedná o vzácné a ohrožené druhy české přírody a Zoo Ostrava se dlouhodobě podílí na jejich ochraně – ať už zapojením do záchranných chovů v lidské péči, bezplatným poskytováním přirozeně odchovaných mláďat pro vypuštění do volné přírody, nebo osvětou široké veřejnosti.
Sovy obsazují velmi různorodé biotopy – od lesů přes parky a sady až po lidská sídla. Voliéry představují nejen vzácné ptáky, ale také prostředí, které jednotlivé druhy obývají (stromové dutiny zde nahrazují hnízdní budky):
VOLIÉRA 1: Zemědělská usedlost
Sova pálená
Spolu se sýčkem obecným náleží k vysoce ohroženým druhům sov u nás. Loví hlavně malé savce, na kterých je existenčně závislá. Kdysi hnízdila např. ve věžích kostelů, v současnosti téměř výhradně v zemědělských stavbách. Skoro celá populace v ČR dnes hnízdí v člověkem připravených hnízdních budkách.
VOLIÉRA 2: Venkovská zahrada
Sýček obecný
Dnes naše nejohroženější sova. Kořistí sýčků je hmyz a žížaly, tj. živočichové, kterých rapidně ubývá. Celkem u nás nehnízdí ani sto párů. Ještě před 50 lety patřila mezi naše nejhojnější druhy. Dnes je u nás sýček vázán výhradně na lidská obydlí. Aby z ČR úplně nevymizel, byl v roce 2020 schválen Ministerstvem životního prostředí ČR pro tento druh záchranný program.
VOLIÉRA 3: Horský les
Kulíšek nejmenší
Naše nejmenší sovička, rozhodně ne však odvahou. Dovede ulovit i kořist stejně velkou jako je ona sama, ať už se jedná o savce, či ptáky. Nejčastěji hnízdí v jehličnatých lesích v dutinách, které vytesal strakapoud velký. Tuto dutinu si neustále pečlivě čistí, takže pod ní vždycky najdeme zbytky kořisti.
VOLIÉRA 4: Jehličnatý les
Sýc rousný
Patří k malým druhům sov. Jeho oblíbeným hnízdištěm jsou dutiny, které ve starých bucích vytesal datel černý. Tato sova nehouká jako většina ostatních sov, ale jejím hlasem je melodické volání, které zní jako slabé vysoké „pú pú pú pú“. V některých oblastech často využívají sýci k hnízdění ptačí budky.
VOLIÉRA 5: Staré bučiny
Puštík bělavý
Dříve se v ČR vyskytoval jen velice vzácně. Od roku 1983, kdy poprvé zahnízdil v Beskydech, se mu začíná dařit jak na severu Moravy, tak i na Šumavě. Jeho počty úspěšně narůstají. Puštíci bělaví dovedou svá mláďata na hnízdě intenzívně bránit a napadnou klidně i člověka. Hlavní potravou jsou drobní hlodavci.
