SLONI V OSTRAVSKÉ ZOO, 1956 - 2011
Prvním slonem v její historii byl samec slona indického „Pepík“, kterého naše zahrada obdržela ze Zoo Praha v říjnu roku 1956. Do Československa byl dovezen téhož roku jako osmiměsíční slůně a jednalo se o dar vietnamské vlády. Slon, který zažil provizorní ubikaci v Ostravě - Kunčičkách (kde se ostravská zoo dříve nalézala) i nový pavilon slona z roku 1962 v lokalitě ostravské Stromovky, uhynul v roce 1964 následkem pádu do příkopu.
Již následujícího roku (30. 7. 1965) byl, opět z pražské zoo, dovezen dospělý samec slona afrického „Petr“. Dle článku z tehdejšího tisku byl jeho příchod do zoologické zahrady v Ostravě důsledkem nevyhovujících prostor pro chov dospělého slona v pražské zoologické zahradě. Zoo Ostrava byla vybrána jako jediná, která tehdy splňovala alespoň minimální požadavky bezkontaktního chovu mohutného a agresivního sloního samce. Petr se stal nevyzpytatelným a nebezpečným až po úrazu levého klu. Do té doby byl cvičen.
Byl odchycen jako tříletý v tehdejší Tanganice a v Ostravě pobýval poměrně krátce. Uhynul v roce 1968. Po třech letech od „opuštění transportní bedny“, z níž vyšel až po dlouhých 47hodinách, náhle podlehl infarktu myokardu.
Zatím nejdéle chovaným slonem ostravské zoologické zahrady, třetím v pořadí, byla samice slona indického „Soňa. Po ataku na svého krotitele putovala z cirkusu do zoo ve Dvoře Králové, kde pobývala v letech 1962-67. V srpnu 1967 byla přivezena do Ostravy. Svými kousky, jimiž si získala sympatie návštěvníků zahrady, nezapřela svůj cirkusový původ. Dokázala na povel zvedat nohy, či usednout.
V pavilonu slonů byla krátce umístěna ve společném výběhu s africkým slonem Petrem. Po jeho opakovaných útocích však musela být zvířata držena odděleně. Vzhledem k častým Soniným atakům ošetřovatelů v dřívější době probíhal její chov nekontaktně.
Slonice Soňa byla vyřazena z chovu v říjnu 1991 z důvodu strádání a nevyléčitelného nádorového onemocnění (rakovina kopyt). Byl to následek nevyhovujícího vlhkého stání uvnitř pavilonu tlustokožců. Zastaralý pavilon slonů od té doby obýval pouze pár nosorožců tuponosých.
Na podzim roku 2004, po třináctileté přestávce, se sloni do Ostravy opět vrátili. Byly to dvě samice a samec slona indického (Elephas maximus).
Nejstarší slonicí je „Suseela“ (1961). Odchycena byla jako pětiletá ve státě Kerala na jihu Indie (Konni Reserve) a do naší zoo byla dovezena 5. října 2004 ze zoo v Amsterodamu. Ze stejného místa přicestovala o 3 dny později také její mladší kamarádka samice „Jumbo“ (duben 1971). Pocházela také z odchytu v oblasti na hranici mezi Maynmarem a Thajskem.
Třetím slonem byl samec „Jacki“ z francouzské Zoo Pont Scorff. Ten už z volné přírody nepocházel, narodil se 7. července 1996 v Zoo La Palmyre (Francie). Naše zoo mu byla novým domovem od 14. 10. 2004. V březnu následujícího roku (2005) však Jacki uhynul. Ulomil si kel a během narkózy při operaci uhynul. Při pitvě se zjistilo, že měl vrozenou srdeční vadu.
Pro bezpečnost ošetřujícího personálu byli i tito sloni, stejně jako jejich předchůdci, chováni pouze způsobem tzv. chráněného kontaktu.
Pro úspěšný odchov slonů indických v lidské péči je důležité zajistit podmínky co nejvíce podobné životu ve volné přírodě. Po vybudování nového pavilonu splňujícím všechny standardy pro chov slonů (viz níže Nový pavilon pro slony) v roce 2004 se Zoo Ostrava zaměřila na vytvoření sloního stáda. To mělo sestávat z jednoho samce a několika samic. Koordinátorem programu pro chov slonů indických v evropských zoologických zahradách nám byly doporučeny 2 samice ze severoirského Belfastu. Ty dorazily do Zoo Ostrava na jaře roku 2008. Jednalo se o samici Johti (1967) a její dceru jménem Vishesh (1997).
Johti byla jako mládě odchycena z volné přírody, poté byla několik let v cirkusu a následně umístěna do zoologické zahrady. Díky tomu je zvyklá na kontakt s člověkem a jako u jediného slona u ní probíhá chov v nechráněném (tzv. plném) kontaktu (tzn., že ošetřovatelé mohou pracovat přímo u slonice – nejsou chráněni zábranou). Vishesh se narodila Johti v zoo v Belfastu.
Po 10 dnech v Zoo Ostrava došlo ke zranění Vishesh – přišla o konec chobotu (cca 30 cm). Ten jí zřejmě nechtěně ukousla Johti při příjmu krmiva. Zranění se však dobře a rychle hojilo – Vishesh dobře snášela omývání chobotu, dezinfekci i podávání antibiotik. Brzy začala chobot opět používat, z počátku zejména s pomáháním si přední nohou.
Irské samice byly spojeny s našimi samicemi Suseelou a Jumbou. Jumbo se však nedokázala začlenit do stáda (měla problémy s dominantní samicí Johti), proto byla převezena do zoologické zahrady v dánském Givskudu, kde je úspěšně začleněna do samičího stáda slonů indických.
V květnu 2009 doplnil naše samičí stádo samec slona indického Calvin (1986) narozený v kanadské Zoo Calgary. 10 let žil v Zoo Hannover, posledních 8 měsíců žil v Zoo Lipsko, kde byl přemístěn z důvodu napáření samic v jejich stádu. Calvinovi je pravidelně odebíráno sperma pro umělé oplodnění samic slonů v těch zoo, kde není možný přirozený způsob oplodnění. Historicky první odběr sloního spermatu v českých zoo se uskutečnil v Zoo Ostrava 28. 10. 2009. Calvin se krátce po příjezdu úspěšně spojil se samicemi a spářil se s Johti i Vishesh. Výsledkem je březost obou samic a očekávání přírůstku v březnu roku 2011. Johti zatím porodila za svůj život 3 mláďata (Vishesh je její 3. mládě) a v současnosti je ve svých 43 letech údajně nejstarší březí slonicí na světě. Vishesh nyní čeká své první mládě.
Slony je třeba cvičit v nutných úkonech – při čištění a broušení kopýtek musejí umět například prostrčit chodidla skrze zvláštní otvor v ochranné bariéře. Není to však jen prevence proti onemocněním končetin. Každodenním kontaktem se zároveň upevňuje vzájemná důvěra mezi slonařem a zvířetem, což je vzhledem k potenciální nebezpečnosti slona nutné.
Zoo Ostrava má v chovu slonů dlouholetou tradici. Samozřejmě není jediná. V České republice je mohou návštěvníci spatřit také v Zoo Praha, ve Dvoře Králové a Liberci, v Ústí nad Labem a v Zoo Zlín. Ve Slovenské republice pak chová slony jedině Zoo Bojnice.
SLONÍ VÝLETY
Převoz slonů provádí pouze několik specializovaných firem. V České republice nevlastní potřebnou transportní licenci zatím žádná společnost. Vlastní transport je záležitost značně nákladná a částky s ním spojené dosahují statisícových položek. Několikatunového obra nelze převážet „v kleci na přívěsu dodávky“. Transportní bedna, dostatečně odolná sloní síle a důmyslnosti, je upravena pro bezpečný (chráněný) přístup personálu k převáženému zvířeti. Pochopitelně, že přiměřeně velkou bednu i s „těžkým obsahem“ neuveze obyčejný návěs. S bednou vybavenou odděleným krmícím prostorem se sloni seznamují několik dní, nebo i týdnů před transportem. Učí se do ní vcházet a pobývat v ní. Tato průprava zbavuje zvířata strachu z neznámého a snižuje tak míru jejich případné agresivity i riziko zranění v průběhu přepravy. Slona během transportu doprovází také jeho ošetřovatel, který s ním tráví i první dny aklimatizace v novém prostředí.
Obě zoologické zahrady, odkud noví sloni pocházejí, je naší zahradě poskytly bezplatně v rámci mezinárodní spolupráce. Ta spočívá v poskytování, či výměně zvířat za účelem chovu. Pokud jde o původ slonů v zoologických zahradách obecně, tak dříve běžný odchyt v přírodě se v jejich případě již dlouhou dobu prakticky neprovádí. Jedinou výjimkou jsou tři mladé samice slona afrického „Zola“, „Ulu“ a „Kali“ z Krügerova Národního parku v Jihoafrické republice, které získala Zoo Zlín v r. 2003 (po dvou letech vynakládání obrovského úsilí a zdlouhavých jednáních).
Získat slony není vůbec jednoduché. O jejich umístění rozhoduje mezinárodní komise odborníků v čele s koordinátorem na základě splnění přísných norem Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) pro chov slonů v lidské péči.
V případě odchytu je vývoz umožněn až po odsouhlasení ministerstvy životního prostředí země vyvážející a dovážející, protože oba druhy slonů (africký, indický) jsou zařazeny do seznamu ohrožených druhů Washingtonské úmluvy (CITES). Tato důležitá úmluva zajišťuje přísnou ochranu ohrožených živočichů a kontrolu obchodu, jak se samotnými zvířaty, tak i s jejich jakýmikoliv částmi (trofeje, suvenýry ap.). Je tím znesnadněn také export slona za účelem chovu v zoo. Stavy slonů afrických klesají téměř v celém kontinentu s výjimkou některých národních parků. Není-li jiná možnost, dochází z důvodu udržení úměrného počtu zvířat k legálním odstřelům daným pevně stanovenými kvótami. Ve výjimečných případech (což je daleko komplikovanější) i k regulačním odchytům mladých zvířat, jako tomu je v případě Krügerova národního parku. Zdejší zdravá populace svou početností jeho únosnost přesahuje. Záchranné kampaně a sbírky na přemísťování slonů do rezervací bohužel neřeší patovou situaci co s přespočetnými kusy. Zároveň nemohou pokrýt náklady dosahující závratné hranice 100 miliónů USD ročně pro úspěšnou a efektivní ochranu. Na jedné straně je obtížné slony získat, současně však dochází k jejich přemnožení, takže některé africké státy praktikují pravidelný roční odstřel několika stovek jedinců. Kompromisní východisko se rýsuje v získávání potřebných peněz fototuristikou a souběžně i v regulaci početního stavu licenčními lovy, dále z kontrolovaného prodeje slonoviny a využití zbývajících částí sloního těla (kůže, kostí, masa apod.). Těžko se hledá jasné stanovisko, zda je lepší volně žijící slony vyvážet, nebo je volně žijící střílet. Dlouholetým získáváním zkušeností v zoologických zahradách s užší specializací na chov slonů se však daří úspěšným odchovům sloních mláďat i v lidské péči. Délka březosti je 22 měsíců, doba kojení 2 roky. Pohlavní dospělost nastává u samic v 7. roce, u samců až v roce dvanáctém. Plně vyspělými jsou o 3 roky později. Každoročně přibývají noví chovatelé slonů, kteří hlásí narození a úspěšné odchovy mláďat.
Je paradoxní, že zásah do života volně žijících zvířat v podobě odchytů pro chovatelská zařízení později zajistil návrat mnohých živočišných druhů zpět do přírody. Tímto způsobem se podařilo znovu vysadit do oblastí původního výskytu například jelena milu, koně Przewalského, či bernešku havajskou, atd.
NOVÝ PAVILON PRO SLONY V ROCE 2004
Myšlenka obnovení chovu atraktivních zvířat, kterými sloni nesporně jsou, se poprvé objevila v Koncepci rozvoje ZOO Ostrava zpracované v roce 1996. Na přípravě studie i projektové dokumentace nového slonince se velmi intenzivně podíleli pracovníci ostravské ZOO. Kapacita objektu dokončeného v létě roku 2004 byla naplánována pro chov jednoho dospělého samce v odděleném sektoru a tří samic, s prostorovou rezervou pro případně narozená mláďata. Toto zařízení je vybaveno i přepouštěcími kotci, vnitřním vyhřívaným bazénem a několika typy zábavných hracích zařízení (tzv. enrichmentové prvky) pro ukrácení dlouhé chvíle zvířat. Podlaha, částečně temperovaná, je pokryta 2 typy speciálních rozdílně měkkých povrchů. K budově přiléhají 2 oddělitelné rozlehlé výběhy a v samčím výběhu je pro případ potřeby i další oddělitelný prostor. Povrch výběhů je tvořen přirozenou zeminou i pískem, okraje pavilónu lemuje specificky upravený hrubý beton pro obrus kopýtek.
Jde o doposud historicky největší investiční akci města Ostravy v areálu Zoo Ostrava. Předchozí pavilón z roku 1962 i přes drobné úpravy v průběhu provozu, již svými technickými a bezpečnostními parametry nesplňoval prakticky žádný ze současných standardů pro chov slonů, vyplývajících z jejich zařazení do Evropského záchovného programu známého pod zkratkou EEP. Právě splnění těchto náročných a velmi přísných kritérií je zcela zásadní podmínkou pro získání slonů v rámci tohoto programu.
V zoologických zahradách patří sloni k nejoblíbenějším chovancům. Málokdo si však uvědomuje, že i k nejnebezpečnějším. Tato zvířata mají díky své obrovské síle na svědomí více smrtelných úrazů ošetřujícího personálu, než kterýkoliv jiný druh zvířat. Splnit bezpečnostní požadavky na manipulaci se slony bylo v objektu starém 40 let prakticky nemožné. Nový pavilon slonů respektuje přesně dané chovatelské nároky minimálních rozměrů vnitřních ubikací a výběhů, požadavky na teplotu, vlhkost, osvětlení i bezpečnou manipulaci se zvířaty.
Chce-li zoologická zahrada získat v rámci programu jakékoliv chovu schopné samice, musí pavilon obsahovat také samostatné oddělitelné zařízení pro umístění sloního samce. Nejedná se o nic nepřirozeného. Také ve volné přírodě se dospělí samci zdržují mimo stáda slonic s mláďaty, buď v „pánských“ skupinách, nebo osamoceně. Ke stádu se přidružují pouze v době říje, kdy se o samice ucházejí po vzájemných soubojích.
Při chovu slona v lidské péči nutno brát v úvahu fakt, že je to živočich vysoce inteligentní a bohatým sociálním způsobem žijící. Jakékoliv držení samotného slona, jak tomu bylo mnohdy v minulosti, je vlastně týráním zvířete. Nezbytnou podmínkou, jak slonům umožnit alespoň minimální sociální chování, je chovat celou skupinu zvířat a dopřát jim (pokud nejde o nutné dočasné oddělení samce v období musthu), alespoň částečný fyzický kontakt. Všechny tyto podmínky nový, v roce 2004 otevřený, pavilon slonů rovněž splňuje.
