Jak se daří slonům v Zoo Ostrava?
8.2.2016
Před nedávnem jsme dostali otázku, zda se slonům v ostravské zoo daří. Možná si i vy pokládáte podobné otázky. Rádi se s vámi podělíme o náš názor a odpověď na uvedený dotaz.
Chov slonů v lidské péči není jednoduchý. Nemyslíme si ale, že se slonům v Ostravě nedaří. Vždyť se u nás narodila už tři slůňata – první bylo vůbec prvním živě narozeným slůnětem v historii všech českých a slovenských zoologických zahrad. A druhé slůně (Rashmi) je prvním odchovávaným slůnětem. A myslíme si, že i Sumitra znamenala pro ostravských chov slonů velký význam. Jak velký ukáže samozřejmě teprve budoucnost.
Když se řekne, že se daří, představíte si 100 %. Když se nedaří, je to 0 %. Recept na správnou interpretaci dění kolem slonů v Zoo Ostrava vyžaduje nejen správnou míru pochopení biologie lidem příbuzensky poměrně vzdáleného druhu, důkladnou znalost problematiky chovatelství slonů v lidské péči i špetku selského rozumu. Předpokladem jsou samozřejmě léta zkušeností, pracovitost, obětavost a notná dávka odborné způsobilosti. To vše v Zoo Ostrava zaručeně najdete. Jediné, co neovlivníte, to je trocha toho štěstí.
Dejme si na stůl fakta:
1. Samec Calvin (*1986) – s obřím handicapem, přesto však zplodil celkem 14 mláďat ve světě a v Zoo Ostrava hned tři. Není mnoho tak úspěšných sloních samců! Jeho život byl naplněný. Jeho dřívější odchod, s ohledem na handicap, byl nevyhnutelný. Ale i smrt je součást života a umřou všichni živí tvorové. Jeho případ není ojedinělý. Naposledy museli utratit samici s podobnými problémy v Zoo Lodž. Calvin stihl za 29 let života více než většina ostatních sloních samců. Chovatelsky jeho angažmá hodnotíme 100 %. Na Calvina jsme měli přes jeho viditelný handicap velké štěstí.
2. Skupina samic – jakmile jsme v roce 2004 začali novodobý chov slonů, získali jsme do chovu jedinou možnou sestavu doporučenou koordinátorem EEP. V celku nesourodou nefungující skupinu vzájemně nepříbuzných a nezkušených slonic. Nutno dodat, že koordinátor dělal, co mohl – to je prostě realita chovu mnoha druhů – nelze si moc vybírat. Slonice však potřebují žít v harmonické rodině. Pokud nezískáte harmonickou rodinu (a tu prostě nezískáte), čeká Vás dlouholetá vyčerpávající cesta, kterou jsme podstoupili. Jsme možná v půli cesty – po letech máme skupinu, kde je zkušená vůdčí samice (Johti, *1967), její dvě dcery – z toho jedna je nezkušená a nedaří se ji zatím odchovávat mláďata (Vishesh, *1997) a druhá je ještě slůně (Rashmi). A pak je tu jedna stará „teta“, která má také ve skupině nějaký význam (Suseela, *1961). Ve skutečnosti jsou harmonické sloní rodinné skupiny mnohem větší, samice si vzájemně pomáhají, mladší se od starších učí. Tady hrála hlavní roli naše cílevědomá usilovná chovatelská práce – jsme možná už za půlkou cesty – 60 %.
A jak si stojí jednotlivé slonice?
Johti – zkušená slonice, která teprve u nás prokázala, že je schopna dobře odchovávat mládě, v tuto chvíli však již na konci své reprodukční periody – 100 %
Vishesh – porodila dvě mláďata – obě uhynula – to ale ve zvířecím světě není nic neobvyklého (ani v přírodě) – samice se svým mateřským povinnostem postupně učí. Samice i jiných druhů ztrácejí první, druhé i další vrhy, než se naučí pečovat o mláďata. Vishesh udělala velký pokrok – její druhé mládě (Sumitra) sice nebyla kojena, ale matka se o ni starala. Vishesh zůstává prioritou. Vishesh, její mléko a její mládě. Nevíme, zda se naučí odchovávat a kojit třetí, čtvrté či které mládě, ale tu šanci mít samozřejmě musí. Vishesh je tedy nyní matka, která však (stejně jako mnoho a mnoho jiných zvířecích matek) nedokázala doposud úspěšně odchovat mládě. Dejme ji třeba momentálně 50 %.
Rashmi (*12. 4. 2011) – první česko-slovenské slůně – 100 %
Suseela – starší sloní samice, která nikdy mládě neměla, plní roli tety a tu plní řekněme na 30 %.
Sumitra – žila šťastně dva roky (oproti možnosti jisté smrti hladem několik dní po porodu), a věříme, že své matce pomohla rozvinout tolik potřebné mateřské zkušenosti. Pomohla více stmelit ostravskou sloní skupinu – věříme, že brzy už rodinu. Pomohla nám, chovatelům nejen v Ostravě, ale i ve světě, porozumět více fyziologickým potřebám slůňat. To je velmi důležité pro budoucnost. A hlavně - díky ní jsme odstartovali velkolepý projekt – sbírku na podporu výzkumu sloních nemocí. Je pravděpodobné, že díky Sumitře pomůžeme přežít mnoha slůňatům chovaným v lidské péči, ale i v přírodě po celém světě. Troufne si vůbec někdo ohodnotit procenty dvouleté angažmá Sumitry na tomto světě?
Nikde nevidíme 0 %, naopak jsou zde tři sloni se stovkou. Rozhodně se dá říct, že chov slonů v Zoo Ostrava není neúspěšný.
Ještě krátké shrnutí k evropskému chovu slonů indických: V roce 2015 se narodilo 9 mláďat, z toho se 4 nedožila 1 roku života. Dalších 9 slonů v evropských chovech uhynulo, z toho 5 na onen obávaný herpes virus. Byli to jedinci v rozmezí od 18 měsíců až 7 let. V Evropě jsou sloni indičtí chováni v 71 zoologických zahradách (celkově cca 300 zvířat). Pouze v několika z nich se je daří pravidelně rozmnožovat (např. Hamburg, Wipsnade, Berlín, Kodaň...). Tyto zahrady se ale chovu slonů indických věnují 50 až 60 let.