5 nejpalčivějších otázek, se kterými se na nás obracíte:
1. Proč jsme se po porodu chovali tak, jak jsme se chovali?
Zcela jednoznačně nejlepší a zdaleka nejpřirozenější je úplně přirozený porod v sehraném stádě slonů v přírodě a v posledních letech už i v mnoha zoologických zahradách celého světa, kde takové skupiny slonů mají. Úplně bez zásahu člověka. My jsme však nejen v Ostravě, ale i v celé ČR, na počátku chovu slonů a žádnou harmonizující skupinu zvířat zatím prostě nemáme. Musíme si ji teprve postupně vytvořit. Sloní samice po porodu trpí velkým stresem a bolestmi, takže pokud by se od mláděte na chvíli neoddělila, mohla by jej v afektu ušlapat. Ve volné přírodě (anebo v sehraných skupinách v zoologických zahradách) při porodu asistují další sloní samice ze stáda, průběžně rozrušenou matku uklidňují a krátce po porodu ji od mláděte, vycítí-li, že je to potřeba, odstrčí. Jakmile se matka zklidní, pustí ostatní samice matku zpátky k mláděti.
V zoologické zahradě jako je naše, kde opravdovou skupinu teprve musíme vytvořit, nahrazují tyto asistující samice (a vůbec sloní rodinu jako takovou) ošetřovatelé, kteří se o slony každý den starají. Na rozdíl od asistujících samic nemohli naši 70 či 80 kg ošetřovatelé 4 tuny vážící matku jednoduše odstrčit, takže v souladu s přírodním postupem „odstrčení“ při prvním projevu agresivity matky jí mládě na chvíli odebrali. Pravděpodobnost útoku na mládě byla téměř 100%. Podstatné také bylo to, že samice Suseela nesplnila svou tetičkovskou roli, a naopak mládě napadla. Při této příležitosti chvilkového bezpečnostního oddělení bylo mládě zváženo a změřeno. Jakmile byla samice jen trochu zklidněná a připravená, ihned k ní bylo mládě vráceno. Základní pravidlo postupu je, že matka nikdy během celého procesu neztrácí možnost se s mládětem přes ochrannou bariéru kontaktovat, očichávat si ho, dotýkat se ho chobotem. Vishesh je prvorodička, která bohužel nikdy na vlastní oči porod jiného sloního mláděte neviděla. Nevěděla, co má dělat, měla bolesti, byla zmatená. Ani my jsme nevěděli, jak bude reagovat. Jistě by nikdo nechtěl, aby samice kvůli několika sekundám poporodního afektu, který je zcela přirozený, a děje se často i v přírodě, ušlapala své čerstvě narozené mládě. Doufali jsme, že starší samice Suseela zastane funkci asistující samice, ale nestalo se tak a museli jsme zasáhnout my. Vlastně jsme udělali to, co by Vishesh zažila i ve stádě.
2. Proč nebyla zpočátku a ještě úplně není ani teď Vishesh dobrou mámou?
Počátky byly velmi nadějné. Až po několika dnech se situace začala komplikovat. Důvodů může být celá řada. Vishesh je prvorodička, která nikdy porod ani následnou výchovu mláděte nezažila. U Vishesh tak nastaly obrovské změny, se kterými se musí nejprve sama srovnat. Sloni jsou sociálně žijící zvířata, sloní samice s mláďaty se v přírodě sdružují do stáda, které vede nejstarší a nejzkušenější samice. Mladí jedinci se společným soužitím a pozorováním učí od starších, aby pak v dospělosti správně fungovali - např. uměli odchovávat mláďata. I opravdové sání mléka ze struků je pro Vishesh úplně neznámá věc, přestože naši ošetřovatelé pamatovali i na toto a samici ještě před porodem navykali na oddojování mleziva, aby byla zvyklá na dojení, ale i na kojení. To všechno může hrát roli, jsou to pro ni zásadní životní změny a úplně nové situace, na které nebyla zvyklá. A sloni, byť se při své velikosti zdají, že jsou nad věcí, jsou obecně velmi citlivá zvířata reagující na sebemenší změnu.
3. Proč asi mládě matka napadala?
Teoretickým vysvětlením agresivního chování matky vůči svému prvorozenému mláděti je s největší pravděpodobností její nezkušenost a stres z nové životní situace. Jinak velmi pravděpodobně platí v tomto vše, co bylo již popsáno v předcházejících bodech.
4. Proč asi mládě Suseela napadala?
U Suseely je vysvětlení agresivního chování v podstatě velmi podobné jako v případě Vishesh. Ačkoli pochází z volné přírody, nebyla vychovávána ve sloním stádě dostatečně dlouhou dobu na to, aby si mohla osvojit všechna sloní pravidla a hlavně péči o mláďata. Příležitost nedostala ani nikdy později v zoologických zahradách. Byla tedy z porodu a celé situace rovněž vyvedena z míry a řešila ji tak, že tento nový cizorodý prvek ve svém životě s očividným strachem napadala...
5. Proč jsme nemohli přistoupit k umělému odchovu, tj. k trvalému oddělení mláděte od matky?
Laika by mohl napadnout jednoduchý postup, tj. oddělit mládě od nevyzpytatelné matky a prostě jej odchovávat "na dudlíku", což je však to nejhorší možné řešení. Právě díky těmto odchovům vznikly všechny ty nezkušené Suseely a Vishesh, které jsou roztroušené po celém světě. Moderní zoologické zahrady se i tímto, pro laiky drsným způsobem, snaží postupně slony naučit se slonímu chování ve sloní, nikoli lidské, péči.
Ve světových zoologických zahradách už tento trend prosazují několik desítek let. I české zoo se musí vydat tímto směrem. Jedním z hlavních poslání moderní zoo je dopřát svým svěřencům co nejlepší podmínky. Tím rozhodně nejsou myšleny umělé odchovy, už jen proto, že člověk, i při nejlepší vůli a snaze, není schopen porozumět zvířecí řeči. O to složitější je to všechno u druhů, které mají mezi sebou silné sociální vazby, což jsou například právě sloni... (ani Mauglí nebyl ve zvířecí společnosti spokojený a táhlo ho to za lidskou smečkou, jenže i tam měl problémy, protože ho zvířata nenaučila lidskému chování…)
Kdybychom Vishesh její mládě úplně odebrali a vychovali sami, zpřetrhali bychom tak vazbu mezi matkou a mládětem. Pak je velký předpoklad, že by při svém druhém, třetím či dalším mláděti fungovala, resp. opět nefungovala jako dobrá máma. Vzhledem k tomu, že je Vishesh velmi mladá, může během života porodit a úspěšně odchovat ještě 5, možná ale i 7 či ještě více mláďat, pokud jí teď dáme šanci se to naučit. Důležité je dát samici tuto šanci a neopakovat staré chyby z minulosti, kdy se mláďata (zdaleka nejen slonů) běžně odchovávala uměle. I v přírodě je vždycky důležitější matka než mládě a musí to platit i v moderní zoologické zahradě. To, že se shodou okolností jedná o prvního živě narozeného slona na území Československa, to že celá záležitost je nadbytečně medializována a těší se až příliš velkému zájmu lidí, je v takovéto komplikované situaci spíše na škodu. Zvolený postup podporují všichni odborníci, kteří mají s chovem a rozmnožováním slonů v lidské péči mnohaleté zkušenosti. Ačkoliv je tato volba pro mládě mnohem riskantnější než umělý odchov na dudlíku. Umělým odchovem (ve smyslu oddělení od matky), bychom z mláděte postupně vychovávali zcela asociálního a agresivního jedince, který nejenže nebude schopen komunikovat s ostatními slony, ale zároveň bude velmi nebezpečný i lidem, před kterými si nevytvoří dostatečný respekt. Zjednodušeně řečeno, uměle odchovaný samec slona představuje potencionálního "asociála" a současně smrtelnou hrozbu pro ošetřující personál a v mnoha případech i pro ostatní příslušníky svého druhu. Při rozhodování mezi dvěma špatnými řešeními proto volíme to méně špatné, tedy maximálně se snažíme pomoci nezkušené matce s výchovou mláděte, a to i za cenu a nemalé riziko, že se tento postup nezdaří.