Různorodé prostředí Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava splňuje hnízdní nároky mnoha volně žijících druhů ptáků. Proto je zde ptačí biodiverzita poměrně vysoká – v posledních letech zde pravidelně hnízdí více než 60 druhů. Jedná se o druhy lesní, dále druhy otevřených ploch, druhy hnízdící na budovách (synantropní) i druhy vázané na vodní prostředí. Zástupci některých druhů hnízdí často v bezprostřední blízkosti návštěvnických tras.

Brhlík lesní (Sitta europaea) je znám nejen tím, že šplhá po stromech, a to nejčastěji hlavou dolů, ale i tím, že otvor do hnízda rád zmenšuje směsí bláta a slin až na průměr svého těla. Na videu je vidět vzácný případ, kdy otvor již přesně odpovídal průměru těla brhlíka a k jeho zmenšení tedy nemuselo dojít. Brhlíci obsazují k hnízdění jak přirozené dutiny ve stromech, tak i ptačí budky typu „sýkorník“.

Drozd zpěvný (Turdus philomelos) je vynikající zpěvák, jehož zpěv si v ničem nezadá se zpěvem slavíka obecného. Jeho hnízda se podobají hnízdům kosa černého, dají se však od nich rozlišit na první pohled. Kotlinka hnízda je perfektně vymazána hlínou a je zcela hladká. Takhle to umí jen drozdi zpěvní. Těchto nádherných lovců žížal v posledních letech podstatně ubylo, a tak jsme rádi, že v ostravské zoo hnízdí ještě jejich slušné počty.

Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) patří mezi tzv. fluktuační druhy. Zatímco v některých letech jsou vzácnější, o pár let později se s nimi setkáme na vhodných místech velmi často. Hnízdo střízlíků je umístěné nejčastěji ve spleti kořenů blízko země, je kryté shora a otvor má z boku. Stejně jako červenky i střízlíci ochotně obydlují i hromady nařezaných větví. Pokud pro ně takové hromady připravíme, určitě se tam nějací střízlíci i červenky objeví.

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je vodní pták, který patří mezi chřástaly. V našich podmínkách hnízdí většinou dvakrát ročně stejně jako tomu bylo letos v ostravské zoo. U slípek můžeme pozorovat vzácný jev, kdy vzrostlá mláďata z prvního hnízdění pomáhají rodičům krmit malá mláďata z hnízdění druhého. Slípky mohou takto vychovat až šest mláďat.    

Lejsek šedý (Muscicapa striata) je rovněž druh, u nějž došlo v posledních letech k podstatnému zmenšení počtů. Pro hnízdění vyhledává tzv. polodutiny, což znamená, že z hnízda musí vždy mít dobrý výhled do okolí. Takové podmínky splňují třebas otvory po ulomených či vyhnilých větvích v kmeni, úžlabiny mezi silnějšími větvemi anebo speciálně vyrobené polobudky. Pro svá mláďata loví většinou létající hmyz. Proto se jedná o přísně tažný druh, který se u nás vyskytuje od května po začátek září.

Chovná skupina alexandrů čínských v Zoo Ostrava čítá aktuálně 21 dospělých jedinců, a je tak jednou z největších skupin tohoto papouška v rámci evropských zoologických zahrad. Expozice, kterou tito pestří ptáci obývají společně s bažanty zlatými, je situována do míst, kde jsou k vidění i další zástupci fauny i flory Číny. Navazuje na Voliéry ptáků Tibetu a Číny, výběh jelenů milu, expozici Zahradní umění Dálného východu a bohaté porosty rododendronů. Jedná se nejen o expoziční zařízení, ale byly zde vybudovány i hnízdní prostory imitující stromové dutiny, které začínají páry postupně využívat. První tři mláďata alexandrů se v ostravské zoo líhla mezi 30. dubnem a 4. květnem 2020. Mláďata papoušků jsou po vylíhnutí neopeřená a slepá a zcela odkázaná na péči rodičů. Mladý pár svou rodičovskou premiéru zvládl velmi dobře, všechny tři potomky odchoval. Chovatelé provedli pouze krátké kontrolní vážení. Po dvou měsících vylétli z hnízdní budky plně opeření jedinci velikosti dospělých ptáků. Od těch jsou zatím poměrně dobře rozeznatelní méně jasným zbarvením peří a tmavým zobákem.

Mládě pandy červené se v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava narodilo už 14. června, teprve nyní ale začíná opouštět porodní boudu a objevuje venkovní výběh. Není to nic neobvyklého, zhruba 90 dní trvá i mláďatům ve volné přírodě, než opustí bezpečí rodné dutiny.

Mládě hrocha obojživelného, které se v ostravské zoologické zahradě narodilo 24. července, prospívá. Tento týden začalo ve společnosti své matky objevovat venkovní výběh. V závislosti na počasí zde tráví část dopoledne. Samec zatím zůstává od samice s mládětem oddělen. Ve venkovním výběhu se střídají, uvnitř pavilonu je instalována bariéra.

Ve výběhu jihoamerických zvířat je k vidění několik mláďat lam alpak. Nejstarší je sameček, který se narodil 1. června. Další dvě jsou samičky, jedna přišla na svět 29. července, druhá 22. srpna. Všechna mláďata jsou krátce po porodu schopna vstát a následovat svou matku. První krůčky však bývají na vratkých nohách ještě nejisté, ale zanedlouho už malé lamy sebejistě běhají po výběhu. V ostravské zoo se lamy rozmnožují pravidelně a podařilo se zde odchovat již desítky mláďat. Alpaka (Lama guanicoe f. pacos) je menší zdomácnělou formou. Zbarvení srsti bývá bílé, černé, hnědé, béžové, šedé nebo strakaté. Je chována pro mléko, maso a vlnu. Ta se jemností podobá prachovému peří a ročně jí lze z jedné lamy získat 2-5 kg. K nošení břemen se alpaky vzhledem k velikosti využívají jen minimálně, nepoužívají se ani jako jezdecká ani jako tažná zvířata.