Botanický park, který byl v ostravské zoologické zahradě otevřen v roce 2007, není jen lákadlem pro botaniky a další rostlinomilce, nabízí také útočiště k relaxaci a odpočinku v klidném prostředí a na své si tu přijdou i milovníci zvířat.

Botanický park návštěvníkům odkryl do té doby nepřístupné části zoo. Tvoří jej tři naučné stezky v celkové délce asi 6 km – Cesta vody, Cesta lesa a Cesta stínu. Stezky jsou na několika místech propojeny se zoologickými expozicemi, takže návštěvníci mohou kombinovat svou prohlídku podle chuti. Mnohá zákoutí svým klidným charakterem přímo vybízejí k zastavení a načerpání energie v často uspěchaném dni. K tomu mohou lidé využít řadu odpočinkových míst – laviček či lehátek. Pravidelní návštěvníci si s sebou často přinášejí i vlastní deky.

Při procházce v tomto období Vás na Cestě vody pod expozicí Na statku může zaujmout např. bohatě kvetoucí trvalka popelivka Přewalského (Ligularia przewalskii) původem z Mongolska a severní Číny. Dorůstá výšky 1,2 - 1,8 m, má velké laločnaté listy. Kvete žlutými květy v latách. Bývá používána v lidovém léčitelství jako rostlina s antibakteriálními účinky. Popelivka prospívá v polostínu, ve vlhčí humózní zahradní zemině. Je vhodná do trvalkových výsadeb a velmi pěkně vypadá i roste u potůčků, jezírek a rybníčků.

Dále návštěvníky zavede Cesta vody ke dvěma novým prostorným voliérám, do kterých se po dokončení hnízdní sezony přestěhují dva zástupci mrchožravých dravců – supi hnědí a orlosupi bradatí. Aktuálně voliéry obývají zástupci amerických mrchožravých ptáků – kondoři. V první voliéře mohou návštěvníci pozorovat 3 mladé samce černě zbarvených kondorů havranovitých a ve druhé pak pár pestrých kondorů královských. Kondoři byli dříve řazeni k dravcům, poslední genetické výzkumy však prokázaly, že kondoři tvoří samostatnou, vývojově odlišnou skupinu (řád).

Kondor havranovitý (Coragyps atratus)
Vyskytuje se od středu USA po střed Chile a Argentinu. Často létá a nocuje ve velkých hejnech. Na mršinu se mnohdy slétne hejno i 200 ptáků. Kondor havranovitý ale také sám aktivně loví. Nejčastěji hmyz, drobné obratlovce a pojídá dokonce i plody rostlin. Hoduje i na odpadu z lidských sídlišť. Tok se sestává jak z různých letů, tak tance na zemi s hlasitým syčením. Do hnízda snáší samice 2 vejce, která inkubuje 38-45 dní. Jako jediný z kondorů má neopeřené části na hlavě a krku tmavě zbarvené.

Kondor královský (Sarcoramphus papa)
Areál rozšíření tohoto nejpestřeji zbarveného druhu kondora sahá od střední Ameriky přes Jižní Ameriku až po sever Argentiny (ještě v 18. století žil i na Floridě). Obývá deštné pralesy, savany i část jihoamerických pamp. Vzácně uloví také menší obratlovce, ale živí se především mršinami větších zvířat. Při pátrání po potravě se spoléhá především na svůj zrak - pozoruje své okolí a sleduje, jestli se někde neshromažďují jiné druhy mrchožroutů. Žije v párech a mláďata zůstávají s rodiči po celé dva roky. Pár si buduje hnízdo obvykle v korunách vysokých stromů z větví a vystýlá je listy a mechem. Samice snáší jedno vejce, na kterém se v sezení střídají oba partneři 56 až 58 dnů. Mládě krmí rodiče natrávenou potravou z volete. Peří mláděte je zpočátku zbarveno hnědě. Výrazné zbarvení dospělých ptáků získává až po několika letech života. Mayové ho uctívali jako posvátného ptáka.

Zpět na novinky