Aktuality z chovu hrochů v Zoo Ostrava
Začátkem listopadu jsme přistoupili k utracení 39leté samice hrocha obojživelného. Regulace populace zvířat v zoologických zahradách může vyvolávat řadu dotazů a obav. Pro mnoho lidí, zpravidla těch, kteří nenesou přímou odpovědnost a nemusí při své práci s živými zvířaty přijímat složitá a často nepopulární rozhodnutí, je to téma, na které reagují většinou negativně. Tito reagující lidé však mají zpravidla zkušenosti jen s domácími mazlíčky, často členy rodiny, a nedokáží si představit, že lidé pracující v zoologických zahradách nemohou ke všem zvířatům v zoo přistupovat tak jako oni ke svým domácím mazlíčkům. Bylo-li by tomu tak, za pár let, v případě zvířat s delším generačním intervalem za pár desítek let, by v zoo už žádné zvíře neviděli.
Připravili jsme pro vás soubor otázek a odpovědí, které vám problematiku regulace populace zvířat chovaných v lidské péči snad pomohou lépe pochopit.
Proč byla stará samice hrocha utracena?
Protože napadala jiné, cennější zvíře – 3letou hroší samici, která byla do Zoo Ostrava dovezena v červnu 2016 ze Zoo Whipsnade. Obě samice jsme se pokoušeli spojit. Mladá samice nebyla ve věku, kdy by představovala pro starší hrošici konkurenci. Proto jsme také po mnoha dlouhých konzultacích s kolegy z jiných zoo, kde se spojení podařilo, přivezli tak mladé zvíře. Stará samice ale opakovaně mladou hrošici velmi silně fyzicky napadla a ohrozila ji na životě, ačkoliv ta vykazovala značné známky podřízenosti. Spojení mladé hrošice a samce dopadlo podle očekávání dobře.
Proč nebyla stará hrošice převezena jinam?
Umístit takřka čtyřicetiletou hroší samici do jiné zoologické zahrady nebylo možné. Aktuálně je jen v Evropě 20 hrochů, pro které neexistuje umístění, a jsou mladší nebo geneticky cennější než byla ostravská samice. Její geny jsou v populaci zastoupeny ve velké míře, a někteří její potomci se dále úspěšně rozmnožují. Pokud by se rozmnožovala jen stále stejná zvířata, populace by postupně zestárla a zdegenerovala. Proto je také u většiny druhů zvířat chovaných v dnešních zoologických zahradách veden evropský záchovný program (EEP) a i v jiných částech světa existují obdobné programy. Koordinátor – zpravidla odborný pracovník některé zoo pak vede plemennou knihu a rozhoduje o přesunech zvířat k nejvhodnějšímu samci/samici. Díky tomu se významně zvyšuje šance udržet zvířata chovaná v zoo dlouhodobě v dobré kondici a zdravá. Ačkoliv nyní nepatří hroši ve volné přírodě k úplně ohroženým druhům, situace se může v budoucnu změnit. V řadě zemí svého původního výskytu už byli ostatně vyhubeni. Je tedy velmi důležité udržet populaci hrochů v lidské péči co nejvíce geneticky variabilní. To je jeden z hlavních úkolů moderních zoologických zahrad. Vidina, že se hroši odchovaní v zoo, budou jednoho dne navracet do volné přírody, není až tak nereálná. Když se před desítkami let odváželi poslední přeživší koně Převalského do Evropy, kdo by si tehdy představil, že se dnes budou do přírody vracet? Podobně je tomu se spoustou jiných druhů zvířat. Nevíme, jaká bude situace za 10 či 25 let.
Proč se mladá hrošice nevrátila do své domovské Zoo Whipsnade?
Návrat mladé hrošice nebyl možný, obývala společnou expozici se svým otcem a vzhledem k tomu, že pohlavně dospívá, bylo nutné najít jí nový domov.
Rozhodnutí o eutanázii nebylo snadné, přistoupili jsme k němu až po velmi důkladném zvážení všech možností a podpořili nás v něm odborníci z českých i evropských zoo a také samotná Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Věříme, že jsme vám alespoň částečně osvětlili naše důvody pro toto nelehké rozhodnutí. Chov zvířat v zoologických zahradách není jen o radostných událostech, ale také o těch smutných a složitých jako je život sám.
10.11.2016V zoo je k vidění jedinečný savčí druh!
9.11.2016Soutěž mladých zoologů 2016
8.11.2016Samec vzácného lemura mongoz se dočkal nevěsty
1.11.2016Halloween a lampionový průvod
31.10.2016Pozvánka na přednášku v zoo: Jihoafrická republika – vzor ochrany přírody pro nás?