Sloní trampoty v Zoo Ostrava aneb příběh (tentokrát) se šťastným koncem

Chov slonů v lidské péči patří stále, přes všechen pokrok a znalosti získané zejména v posledních 10 či 15 letech, k velmi složitým a náročným činnostem. Bývá doprovázen řadou překvapení, často i velmi nemilých  a stává se při něm řada naprosto nepředvídatelných událostí.

Tak tomu bylo i v Ostravě v průběhu minulých dnů a týdnů. Bylo tomu přesně 10 dní, které v Ostravě strávily 2 nové a dlouho očekávané sloní samice ( dcera Vishesh 11 let a matka Johti 41 let ) ze Zoo Belfast. Kolegové ze Zoo Belfast nedávno odletěli zpět do své domovské zoo a byli velmi spokojeni jak s celým průběhem náročného transportu, tak s úspěšnou aklimatizací svých zvířat v prostorách ostravského pavilonu.

V pondělí 21.4.2008 při pravidelné ranní kontrole zvířat však ostravští chovatelé objevili, že mladší samice Vishesh má krvavý konec chobotu. Při důkladnější kontrole pak bylo zjištěno, že jí konec chobotu dokonce zcela chybí.

Nikde se nepodařilo nalézt místo, kde by mohlo dojít ke zranění. Úraz se navíc stal v té době v jediném skrytém místě za zdí, které ještě tehdy nebylo monitorováno kamerou. A tak jediným smysluplným vysvětlením se jeví, že konec chobotu ukousla starší slonice – matka Johti. Předpokládáme, že se tak stalo spíše neúmyslně při příjmu krmiva, svou roli ale mohla sehrát i nedávno proběhlá výměna zubů u Johti nebo i občas pubertální chování dorůstající dcery.

Postižená slonice Vishesh zpočátku nemohla přijímat potravu, protože její chobot – v podstatě její „ruka“ - byl určitě velmi bolestivý. Proti svým dosavadním zvyklostem se naštěstí naučila  přicházet k hrazení a nechala se svými ošetřovateli krmit a napájet přímo do tlamy. I konec chobotu si nechávala ostříkat vodou a promývat dezinfekcí. Vcelku dobře snášela i injekční aplikaci antibiotik.

Po několika dnech intenzívní péče ve dne v noci však přestala k hrazení přicházet a omezila příjem potravy z rukou svých ošetřovatelů. Toto znepokojující zjištění se však naštěstí záhy vysvětlilo - slonice už byla schopna přijímat přinejmenším část potravy sama. Obratnost chobotu sice ještě není dokonalá, ale den ode dne se zlepšuje a Vishesh nachází nové způsoby, jak potravu lépe uchopit a dopravit do tlamy. Definitivní zhojení rány na chobotu však bude probíhat ještě dlouhou dobu.

V současné době si již nezasvěcený pozorovatel možná ani nevšimne, jaký handicap slonice má.

Jinak je možno ještě doplnit, že zranění, která si způsobují sloni navzájem, nejsou jevem zcela neobvyklým. V předloňském roce kupříkladu došlo k prokousnutí chobotu jiné z našich samic Jumby samicí Suseelou - po úspěšném veterinárním zákroku dnes Jumbo chobot bez problému plnohodnotně užívá. Ke zraněním chobotů slonů (a nejen jich) dochází samozřejmě také v přírodě.

Zpět na novinky