Ibis skalní je jedním z nejohroženějších ptačích druhů ptáků na světě. Volně žijící populace čítá méně než 1000 jedinců. Na jejich záchranu je realizováno několik mezinárodních repatriačních projektů, do něhož jsou zapojeny zoologické zahrady a další ochranářské instituce. Ptáci odchovaní v lidské péči jsou vypouštěni do přírody s cílem obnovit a posílit nepočetnou divokou populaci. Do jednoho z projektů se zapojila i Zoo Ostrava. Díky němu se na jihu Španělska v oblasti Andalusie podařilo vytvořit stabilní populaci. Další ptáci zatím nebudou v těchto místech vypouštěni. Záchrana ibisů se nyní soustředí do jiné oblasti, kam už byli převezeni dva ostravští ibisové vylíhnutí v loňském roce a chovatelé věří, že i letošní mláďata budou létat ve volné přírodě.

Záchranné projekty
Mezinárodní repatriační projekt Proyecto Eremita byl zahájen v roce 2003 s cílem obnovit volně žijící populaci kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách. Do projektu, který zaštítily ZooBotanico de Jerez a odbor životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucia, se zapojilo více než 20 zahrad sdružených v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Výsledkem nezměrného úsilí všech zapojených institucí je vytvoření stabilní populace na jihu Španělska čítající aktuálně okolo 270 jedinců. Přes 50 párů se zde již úspěšně rozmnožuje – v loňském roce vyvedly 56 mláďat. Zoo Ostrava se k projektu připojila v roce 2017 a pro vypuštění poskytla 16 ibisů.

Novým repatriačním projektem, do kterého se ostravská zoo zapojila, je The Ibis Ermità project probíhající v národním parku Aiguamolls de l’Empordà Natural Park v Katalánsku. Jeho cílem je další posílení volně žijící populace ibisů skalních na východě Španělska a propojení populací na jihu Pyrenejského poloostrova s ibisy v dalších částech Evropy severně od Alp. Na nové vypouštěcí místo byli už letos na jaře převezeni ze Zoo Ostrava dva mladí ibisi vylíhnutí v loňském roce a úspěšně odchovaní svými rodiči. Nějaký čas pobývali v rozletové adaptační voliéře a 26. dubna 2026 byli spolu s dalšími ibisy z jiných zoo vypuštěni do katalánské přírody. Naneštěstí byl jeden z ostravských ptáků krátce nato sražen autem. Toto není bohužel nic neobvyklého, srážky s dopravními prostředky jsou příčinami úhynu nejen ptáků, ale i řady dalších živočichů po celém světě. Druhý ibis je v pořádku. Díky GPS lokátoru mohou místní ochránci přírody sledovat jeho pohyb.    

Chov ibisů v Zoo Ostrava
Ostravská zoo chová ibisy skalní od roku 2008 a od té doby je také zapojena do EAZA ex situ programu (EEP). Během teplé části roku je skupina těchto ptáků k vidění ve voliéře nedaleko pavilonu Indické šelmy. Do loňského roku sdíleli prostor se supy bělohlavými, kteří ale byli kvůli výstavbě nového chovného zařízení pro tučňáky přestěhováni do zázemí. Nově pobývá s ibisy ve voliéře pár čápů černých a dva páry supů kapucínů. Momentálně máme tři chovné páry ibisů, z nichž se letos rozmnožily dva. Hnízdí v náhradních polootevřených plošinách. Každý pár se stará o dvě mláďata. Vylíhla se okolo poloviny května. Oba rodičovské páry se o své potomky pečlivě starají. Zpočátku jsme je hlavně slyšeli, když žadonila rodiče o potravu. Nyní už téměř dorostli do velkosti dospělých ptáků. Zatím nevíme, jakého jsou pohlaví, čekáme na výsledky DNA. Zatím ani nevíme, zda budou mladí ibisi vypuštěni do přírody. Jsme ale v kontaktu s koordinátorkou EEP.

Evropská populace ibisů skalních chovaných v lidské péči v rámci EAZA ex situ programu (EEP) čítá přes 1400 jedinců, což je více, než je početnost v přírodě žijících ibisů. Pro záchranu těchto vzácných ptáků tak mají zoologické zahrady velký potenciál. Díky spolupráci EEP programu a repatriačních projektů se tak daří vytvářet poměrně stabilní populaci volně žijících ibisů skalních, která se postupně rozrůstá.

Podobně jako velmi úspěšný repatriační projekt Návrat orlosupa do Alp (Evropy) jsou i projekty návratu ibisů do přírody konkrétní nápravou škod, které člověk napáchal na přírodě. 

Ibis skalní (Geronticus eremita) se v minulosti vyskytoval v Evropě (Švýcarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie), severní Africe a na Středním východě. V důsledku ztráty přirozeného prostředí, ilegálního lovu a kladením otrávených návnad došlo na mnoha místech k jeho vyhubení. Koncem 20. století se objevily další hrozby – používání insekticidů a elektrické vedení. Početnost populace ve volné přírodě je odhadována na pouhých 700-800 jedinců, čímž se tito ptáci řadí k nejohroženějším druhům na světě. Velká část světové populace dnes žije v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku, zbytková populace (jen cca 5 ptáků) v Sýrii je pravděpodobně již vyhubená.

Zpět na novinky